Nevýhra Petra Fialy

Na první pohled by se mohlo zdát, že ODS je jedním z vítězů voleb. Druhý nejlepší volební výsledek, nejsilnější pravicová strana v Poslanecké sněmovně a druhý nejoblíbenější poslanec. To všechno může působit jako skvělý volební výsledek ODS. Pokud se však podíváme detailněji, zjistíme, že důvod k oslavám to rozhodně není.

Volební výsledek ODS 11,32 % je totiž druhý nejhorší v její historii. Je to pouze o 4 % více než ve volbách v roce 2013. Po čtyřech letech v opozici, kdy vlastně strana (s trochou nadsázky) nemá na práci nic jiného než kritizovat vládní koalici. S volebním výsledkem souvisí i to, že být nejsilnější stranou na pravici nic neznamená. Je to prázdný výraz, kterým se Petr Fiala rád ohání, ale žádná reálná síla se za tím neskrývá.

Snímek obrazovky 2017-10-23 v 16.08.24
V tomto kontextu už druhé místo nevypadá nijak zázračně. Zdroj: idnes.cz

I fakt, že ODS má druhého nejoblíbenější poslance, není zrovna výhra. Nejsilnějším mužem totiž není předseda strany Petr Fiala, ale Václav Klaus mladší. Hned po volbách se objevily spekulace, co tento výsledek způsobí. Ve hře je například varianta, že se ODS rozpadne na dvě frakce. Samotní představitelé se snaží tvářit, že je všechno v pořádku, ale zejména Václav Klaus mladší vždy neopomene zmínit, že ODS nebyla ve volbách nijak zvlášť úspěšná a kritizuje předvolební kampaň. Naposledy třeba v rozhovoru pro Seznam zprávy.

Václav Klaus mladší skutečně v Praze získal 22 635 prefenčních hlasů a po Andreji Babišovi je druhý nejúspěšnější politik, ale i tento výsledek je potřeba brát s rezervou. Za prvé, ODS byla vždy v Praze hodně silná a za druhé, když ve volbách v roce 2013 kandidovala Miroslava Němcová v hlavní městě, tak získala dokonce 26 866 hlasů, a to se ODS nacházela v mnohem horší kondici.

Zpět k Fialovi. Ten se nachází ve velmi složité situaci. V minulosti několikrát deklaroval, že s Andrejem Babišem a hnutím ANO do vlády nepůjde. Mám trochu pocit, že se tím chtěl vyrovnat TOP 09, který tento slib dala jako první a Fiala nechtěl přijít o žádné „antibabišovské“ voliče. Tím si však svázal ruce, a teď nezbývá ODS nic jiného než odejít do opozice (pokud nechtějí ztratit tvář). Vládu bez Babiše prostě nesestaví. Přitom ve straně jsou lidé, kteří přímo lační se předvést. Ano, mám na mysli Václava Klause mladšího.

Druhou chybou, kterou Fiala udělal, bylo apelování na pravicové voliče, aby dali hlas ODS, protože určitě nepropadne. Je možné, že tomu někteří voliči uvěřili a nedali hlas TOP 09 nebo hnutí STAN. Nakonec se však dostali všechny tři strany a Fialův apel byl zcela zbytečný, navíc dost zavádějící. 

Fiala na jednu stranu volal po silné pravici, ale jeho závěrečná předvolební strategie spíš pravici oslabila. Strany si totiž navzájem kradly voliče, a tak se pouze přerozdělovaly hlasy již rozhodnutých občanů. ODS a TOP 09 neměly dost sil na to oslovovat nové, nerozhodnuté voliče, kterých v populaci dost zbylo.

Petr Fiala udělal ODS medvědí službu, když jí dodal důvěru v době, kdy by se jí většina lidí nedotkla ani čtyřmetrovou tyčí. Jenže voliči ODS si za 20 let zvykli na jinou roli, chtějí vládnout a chtějí být opravdu dominantní silou. A ať se nám to líbí nebo ne, tak jediný, kdo může udělat ODS „znovu velkou“ je syn zakladatele strany. 

thumbnail_1467620068963
Václav Klause mladší by pravděpodobně pro ODS dokázal získat voliče od SPD, KSČM, ANO i Svobodných.

Druhé místo ODS je tedy v zásadě Pyrrhovo vítězství. Do vlády nemůže a nebude tedy prosazovat svůj program. Bohužel se do této role vmanévrovala strana sama. Ale od uznávaného politologa, kterým Petr Fiala vždy byl, bych čekal o něco chytřejší strategii. Verdikt je pro tuto chvíli jasný. ODS pod vedením Petra Fialy míří do opozice. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho bude mít „nejsilnější pravicová strana“ současné vedení.

Chci prezidenta, který bude jmenovat vládu s KSČM

S blížícími prezidentskými volbami opět všichni kandidáti odpovídají na otázku: „Jmenovali byste vládu, ve které by byli komunisti?“ Odpovědi mívají většinou stejný charakter – spousta prázdných frází zakončených větou „hledal bych jinou možnost“, popřípadě „upřednostňoval bych jinou koalici“. Kandidáti prostě říkají, že by takovou vládu nejmenovali a většina společnosti pokyvuje souhlasně hlavou.

Snímek obrazovky 2017-09-17 v 15.03.39
Ale menšinová vláda s podporou komunistů je prý v pořádku. Proč? Zdroj: Novinky.cz

 

Jak je to možné? Na jedné straně lidi říkají, že Babiš svými návrhy na omezení počtu Poslanců ohrožuje demokracii a na druhé (často ti stejní) tleskají kandidátům, kteří říkají, že zhruba 15 % občanů České republiky nemá právo na názor. Protože cca tolik lidí volilo KSČM v posledních volbách.

Pokud se shodneme, že demokracie je nejlepší systém, tak ho musíme brát se všemi jeho nedostatky. Pokud si bude dostatečné množství lidí přát vládu této stranu, tak to prezident musí brát v úvahu. Na co jinak ty volby vlastně máme? Podle mě je to pohrdání voliči, když jim dopředu říkám, že můžou volit svou stranu, ale stejně jim to bude k ničemu.

Snímek obrazovky 2017-09-17 v 16.02.39.png
15 % hlasů házíme automaticky do koše. Je to správné? Zdroj: idnes.cz

KSČM je legální strana a podle toho se s ní musí jednat. Jestli někomu přijde, že se dostatečně nedistancovala od zločinů KSČ, tak ať podá návrh na pozastavení její činnosti. Dělnickou stranu jsme zakázali. Tak proč ne KSČM? Argument, že se to mělo udělat hned po Sametové revoluci a teď už je pozdě, je podle mě lichý. Vždyť soudkyně Milady Horákové šla do vězení po více než 50 letech. Babiše před několika dny obvinili ze zneužití dotace na Čapí hnízdo, což se stalo před 10 lety. A těch příkladů by bylo samozřejmě víc. Některé věci vyplynou na povrch až později. A nesmíme před nimi zavírat oči.

Opět mi to nedá a musím se zmínit Tomia Okamuru, který je vlastně latentní komunista. Obecně si myslím, že by on ve vládě  napáchal mnohem větší škody než někteří komunisté. Okamura je demagog, ale zároveň velmi dobrý řečník a marketér. Jenže jeho strana se jmenuje SPD a ne KSČM, tak z něj strach nemáme. To je podle mě hodně krátkozraké.

Snímek obrazovky 2017-09-17 v 3.36.05
Okamura s KSČM nemá problém. Překvapivě. Zdroj: idnes.cz

Nechci to zlehčovat, ale oproti Okamurovi působí KSČM jako banda amatérů. Ta strana se vůbec nepřizpůsobila době. Ujel jim vlak. Vojtěch Filip prostě není Jean-Luc Mélenchon. Ale to možná komunistům ani nevadí. Už 28 let sedí v opozici a možná o účast ve vládě ani nemají zájem. Možná by se totiž ukázalo, že umí jen okopávat kotníky ostatním, ale sami reálnou vizi nemají. To však samozřejmě neznamená, že máme brát KSČM na lehkou váhu. Nesmíme ale zapomínat, že ty hrozby přichází i odjinud. Nemůžeme tedy říct, že stačí, aby ve vládě nebyli komunisté a bude dobře. 

Mimochodem, jak by se zachovali kandidáti na prezidenta, kdyby komunista Mélechon skutečně ve Francii vyhrál prezidentské volby? Odmítli by se s ním setkat, pokud by přijel na návštěvu? Nebo by řekli, že francouzský komunista je v pohodě, ale ten český ne?

Na jedné straně zohledňujeme práva nejrůznějších menšin, což je samozřejmě dobře, ale hned vzápětí popřeme práva 15 % občanů a tváříme se, že jsme demokratičtí kandidáti. Nejde lidem dovolit někoho volit a teprve potom říct, že jejich hlasy jsou méněcenné. Buď KSČM zakažme nebo s ní přestaňme jednat jako s druhořadou. Volí ji totiž lidi jejichž hlas má stejnou váhu jako každý jiný. Říká se tomu demokracie.

Nechci, aby tady vládli komunisté, ale taky chci kandidáta, který uznává demokracii se všemi jejími nedostatky. Paradoxně si myslím, že by to KSČM vzalo vítr z plachet, kdyby se s nimi přestalo jednat jako s nějakou výjimečnou stranou.

Občan Babiš

Hlavním tématem uplnynulého týdne byl opět Andrej Babiš. Je to až fascinující. Článek s takovou první větou mohl v posledních třech letech vyjít prakticky kdykoliv a byla by to pravda. Samozvaný mesiáš české politické scény zažil hodně hodně nepříjemné chvíle, když ho grilovala Poslanecká sněmovna před hlasováním o jeho vydání.

Přestože bylo jasné, že Andrej Babiš nechá vydat, poslanci využili možnost přihřát si polívčičku před blížícími se volbami. Prakticky všechno už bylo řečeno v uplynulých týdnech, a tak jsme některé věci slyšeli několikrát, pokaždé trochu jinak. Teď bylo lehké si do Babiše kopnout.

Snímek obrazovky 2017-09-12 v 23.40.53.png
Když to bylo jednoduché, tak se objevili poslanci, o kterých jsme netušili, že existují, aby si taky nahnali levné politické body.

Každopádně v celé své nahotě (naštěstí pouze obrazně) se ukázal samotný Andrej Babiš, člověk z lidu. Ten sice nakonec řekl, že se nechá vydat, čímž zdánlivě naplnil roli „řadového občana“, ale divadlo, které tomu předcházelo ukázalo, že se zase tak obyčejně necítí.

Pro Babiše není problém dávat svůj plat na charitu. Nebo, když ho přistihnou při daňové optimalizaci, rozdat 50 milionů lidem. Řekl bych, že je jednoduché trávit tolik času mezi lidmi, když máte kolem sebe tým, který vás na místo dopraví, řekne, o čem máte mluvit, jestli máte nadávat na Sobotku kvůli OKD (na Ostravsku) nebo na Kalouska (všude jinde) a v neposlední řadě to všechno zdokumentuje pro Facebook.

marek-prchal.jpg
Marek Prchal, který podle mnohých stojí za úspěchem Andreje Babiše. V minulosti pracoval například i pro TOP 09. Prostě jen obyčejný žoldák? Smutné. Zdroj: Mediář.cz

Do teď to měl Babiš jednoduché. Většina lidí závidí politikům hlavně peníze a Babiš ukazoval, že kvůli tomu on v politice není. Spousta lidí mu na tuhle hru skočila. „Má tolik peněz, že další nepotřebuje.“ Tuhle větu jsme všichni slyšeli mnohokrát. Pro spoustu lidí jsou peníze to nejvíc, takže si mohli myslet, že když mu nejde o peníze, musí mu jít přece o dobro nás všech. „Co jiného by v tom přece bylo,“ ptá se volič ANO a doufá, že se nedočká odpovědi, protože by na ni neuměl zareagovat.

Jenže teď byl Babiš poprvé postaven před těžkou zkouškou. Měl ukázat, že mu o výhody politika skutečně nejde, ihned říct, že se nechá zbavit iminuty a ukázat, že chce být „jeden z nás“. Klidně během toho mohl mluvit o účelovce, Kubiceho zprávě 2, apod. Ale už by všichni věděli, že hraje fér a nechce větší výhody než běžný občan. Jenže to Babiš neudělal. Do poslední chvíle mlžil a nakonec řekl, že se nechá vydat až ve chvíli, když už bylo jasné, že nebude mít dost hlasů, aby zvrátil výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně.

Vyšlo tedy najevo, že Andrej Babiš není žádný nadčlověk. Když mu o něco skutečně jde, nerad se toho vzdává a myslí hlavně na sebe. To je naprosto logické, ale do teď se mu dařilo držet dojem, že mu jde především o všechny ostatní. A s tím je ten konec. Andrej Babiš svým politickým oponentům nahrál na smeč. Využije někdo této příležitosti?

Situace se velmi dobře chopil Lubomír Zaorálek, který se v posledních týdnech ukazuje jako spasitel sociální demokracie. Přesně dokázal problém pojmenovat a podle mě se právě on stal pomyslným vítězem celého dne. Projev opravdu doporučuji.

Když už jsem zmínil vítěze, slušelo by se říct i to, kdo prohrál. Celkem jednoznačně je to poslanecký klub ANO, který během jednání opustil jednací sál. Babišovi lidé tedy neukázali ani smysl pro spravedlnost (kdyby hlasovali pro vydání), ani odhodlání stát za svým rozhodnutím (kdyby hlasovali proti vydání). Odešli ze sálu a tím vlastně ukázali, že je jim jedno, jak celé hlasování dopadne. Proč máme zákonodárce, kterým je osud České republiky zřejmě lhostejný?

K poslaneckému klubu ANO ještě jedna poznámka. Věřím, že jsou v něm schopní lidé jako je Jiří Zlatuška nebo Martin Stropnický. Bohužel musí často slepě bránit Babiše, čímž ztrácí morální kredit. Myslím, že toho za pár let budou litovat. Zlatuška možná lituje už teď. I to může být důvod, proč svůj mandát poslance obhajovat nebude.

Bezzubá média. Rozhovory o ničem

Zpravodajské servery a média to nemají jednoduché, a to především ty, které se snaží o objektivní žurnalistku, založenou na faktech. Portály jako Parlamentní listy, AC24 a Aeronet samozřejmě podobné problémy nemají. Ty naopak těží z krize těch ostatních.

Projevuje se to především na poklesu čtenosti jednotlivých serverů (respektive jejich tištěných titulů), což se potom samozřejmě odráží na všem ostatním – kvalitě redaktorů, možnosti věnovat se tématu opravdu do hloubky a ochotě dalších lidí se serverem spolupracovat.

A zpravodajská média bojují s poklesem čtenářů bojovat všemi možnými způsoby. Česká televize pravidelně vysílá na Facebooku, BBC dokonce přidává zprávy přímo na Instagram. Britský Guardian naopak téměř u každého článku vyzývá k malému příspěvku. Jinými slovy se snaží přiblížit svým divákům, zůstat relevantní, popřípadě přežít. Ovšem vypadá to, že to nestačí, soudě podle situace v České republice.

A je to vidět především na rozhovorech a diskuzních pořadech. Trumfy teď v rukou drží totiž host, nikoliv redaktor. Často to totiž vypadá tak, že dané médium je moc rádo, že se jim podařilo konkrétního člověka do svého pořadu dostat a nechtějí ho naštvat „nevhodnými dotazy“, budou ho totiž možná v budoucnu ještě potřebovat. Kdyby ho rozzlobili, tak už nepřijde.

Rozhovory se tak staly poměrně plytkým povídáním dvou „kamarádů“, kteří si vlastně notují v tom, jak je všechno skvělé. Většina rozhovorů by se klidně mohla počítat do předvolební kampaně, protože politik dostává prostor říct cokoliv, co potřebuje. Zpravodajských (a publicistických) kanálů je velké množství. Politici už si prostě vybírají, kam přijdou a kam ne. Babiš nechodí do Otázek Václava Moravce, protože nechtějí odpovídat na nepříjemné dotazy. Okamura zase nepřijal pozvání do DVTV, protože tuší, že by rozhovor neustál a bude dál na svém Facebooku tvrdit, jak moc ho česká média cenzurují.

Další příkladem je Miloš Zeman, který odmítl pokračovat v Hovorech z Lán, protože se měly předtáčet, aby se následně objevil na TV Barrandov v pořadu Týden s prezidentem, kde s ním dělala rozhovor manželka jeho podřízeného (btw taky to není živě). Jaká asi může být úroveň takového rozhovoru? Nízká. Pak se ale do věci vložil „moderátor“, majitel TV Barrandov a člověk bez soudnosti, Jaromír Soukup a výsledkem je toto:

Prezident nejenom, že redaktora veřejně ponižuje, ale zároveň diktuje o čem rozhovor bude. Dle mého je Soukup v tom pořadu jenom proto, aby Zeman nebyl ten největší šašek na obrazovce.

Bohužel svědkem podobných rozhovorů „o ničem“ nejsme jen na TV Barrandov, ale například i na Seznamu. Typickým příkladem je rozhovor Dalibora Dědka s Zuzanou Kubátovou. Už od začátku bylo vidět, že paní redaktorka má Dědka ráda a nechce ho zahnat do úzkých.

dědek.jpeg
Děděk v na kandidátce STAN nebude. Naštěstí. Zdroj: Seznam.cz

Dědek se například v rozhovoru přiznal, že hledá způsob jak obcházet pravidla, když chce hnutí STAN věnovat více než 3 miliony, což podle zákona nejde. Víceméně řekl, že poškodil regionální politiky, když je nejdřív přeskočil na kandidátce, aby z ní po několika dnech odešel. Redaktorka celou dobu pouze souhlasně přikyvovala. Kdyby si Dědek četl otázky z papíru, mohl Seznam ušetřit za redaktorku.

Mimochodem na základě rozhovoru na Seznamu jsem velmi rád, že Dědek do aktivní politiky vstupovat nebude. Je vidět, že o Starostech prakticky nic nevěděl a chtěl využít svého jména (a peněz), aby je vytáhl do Poslanecké sněmovny. Až později zjistil, že v hnutí STAN jsou vlastně schopní lidé a není potřeba získávat nikoho „z venku“. Navíc, proč chtěl Dědek kandidovat v Ústeckém kraji, když je celý jeho život spojený s Libereckým krajem?

V podobném duchu probíhá například i „Letní interview“ na TV Nova. Pozvání přijal Andrej Babiš, a předpokládám, že otázky byly dopředu schválené Babišovým PR týmem. Informativní hodnota nula, ale divák TV Nova a voliče ANO (což je většinou ten stejný člověk) je spokojený. Skvěle tuto relaci glosoval Luděk Staněk ve svém Pořadu (čas 5:45).

Naštěstí existují i výjímky. Stále jsou zde pořady, respektive servery, které jdou skutečně do hloubky a svou práci (z mého pohledu) dělají dobře. Mám na mysli především DVTV, kde nenechají hosta pouze vypovídat. A je vidět, že politici jsou z toho dost často překvapení. Poznáme to tak, že na otázku reagují slovy jako „Pane redaktore, nepodsouvejte mi tady něco“ nebo „Já vás mám ráda, tak proč se mě takhle ptáte“. Jako příklad můžeme uvést třeba rozhovor s Janou Černochovou, kde se objevily oba výše zmíněné jevy.

6bb67c55341fb1c9078a9987bc81_base_optimal
Jana Černochová nemá ráda, když si někdo ptá jinak, než ona uznává za vhodné. Zdroj: DVTV.cz

Úplně jiný případ pak nastane, když si host myslí, že bude diktovat tempo rozhovoru a redaktor mu to nedovolí. Všichni určitě pamatujeme na odchod Jiřího Paroubka z Českého rozhlasu. Bývalý premiér pravděpodobně chtěl mluvit o tom, jak mu chybí jeho manželka a redaktor měl tu drzost ptát se ho na členství v ČSSD. Přijde do Českého rozhlasu ještě někdy? Nejspíš ne. Na druhou stranu Paroubek nemá žádnou soudnost a je ochoten vlézt kamkoliv, kde ho nechají mluvit o tom, jak mu Petra (manželka) chybí a on se nemá o koho starat.

Takže co mají česká média dělat, aby je hosté, zejména politici, nemohli ignorovat? Být lepší než v minulosti, ověřovat informace, nesnažit se zalíbit divákům za každou cenu a přistupovat ke všem stejně. Mám i několik doporučení, které by mohly pomoct zvýšit důvěryhodnost zpravodajským serverům.

Odlišení názorové sekce. Názory a komentáře jsou fajn, ale čtěnář z nich často může získat dojem, že se jedná o stanovisko celého serveru a získat pocit, že je zaujatý. Tohle je například problém Forum24.cz, kde se mísí zpravodajství a názorová sekce jako nikde jinde. Proto je potřeba brát zprávy z toho serveru vždy s rezervou.

Seznam pozvaných hostů. Už jsem uvedl příklad s Okamurou, který na jedné straně brečí, že ho nikam nezvou, ale když ho pozvou, tak nepřijde. Existuje i opačný extrém. Donald Trump například uvedl, že ho John Oliver několikrát pozval do svého pořadu a on odmítl. Chtěl tím pravděpodobně ukázat, jaký je frajer. Problém je, že do pořadu nikdy pozvál nebyl.

Vlastník serveru. Mělo by být jasné, kdo server vlastní. Automaticky nepodezdřívám lidi, kteří média vlastní z toho, že je chtějí zneužívat. Ale je velmi zvláštní, pokud vlastník není uveden a celé financování je neprůhledné.

Zveřejňovat dopředu okruh otázek na webu, pokud to jde. Vím, že je to možná trochu extrémní, ale často jsme svědky toho, že je host překvapen, na co se ho redaktor ptá (viz Jiří Paroubek). Celé to pak může na diváka působit neprofesionálně, zaujatě a chyba vůbec nemusí být na straně serveru. Může to být samozřejmě i záminka, aby host pozvání vůbec nepřijal, ale to je v pořádku. Otázku má určovat redaktor, nikoliv pozvaný.

Rozhovory mám rád právě kvůli možnosti okamžitě reagovat na jednotlivé výroky. Není nic horšího, než když host říká hlouposti, protiřečí si nebo lže a redaktor na to nijak nereaguje. Až budu chtít slyšet monolog plný polopravd a demagogie podívám se na nějaké video Tomia Okamury.

Seznam – najdu tam, co není pravda

Seznam má za sebou perný týden. Nejprve největší český vyhledávač oznámil nová pravidla, která měla zabránit dezinformačním serverům využívat reklamní síť Sklik. Jenže hned několik dní na to Seznam obrátil a rozhodl se, že nic podobného zavádět nebude. Důvodem mělo být to, že o původním kroku vedení vůbec nevědělo a prý by ho nikdy neschválilo. Jestli to tak skutečně bylo (nepravděpodobné) se už nejspíš nikdy nedozvíme, ale i tak z celé situace můžeme vzít několik ponaučení ohledně Seznamu a jeho majitele.

Je samozřejmě důležité říct, že na celkový obraz Seznamu nemá tato kauza prakticky žádný vliv. Běžný uživatel si nejspíš ničeho nevšiml. O tom, že tato situace není Seznamu příjemná, svědčí například to, že si zakladatel a majitel portálu Ivo Lukačovič smazal účet Twitteru, aby zamezil nepříjemným otázkám.

Dezinformační servery jsou bezesporu jedním z největších problémů posledních let, právě ony totiž štvou jednu část obyvatel proti druhé. Jsou to právě tyto „zpravodajské portály“, které v době, kdy se nějaká pravda nehodí, nabídnou pravdu jinou, alternativní, často úplně vymyšlenou nebo hodně zkreslenou. Důležitá je totiž především návštěvnost a té nedosáhnou, když budou psát to stejné jako všude jinde.

Právě příjem z reklamy je pro tyto servery naprosto klíčový.  U amerických prezidentských voleb jsme dokonce byli svědky toho, že existoval portál, který záměrně šířil lži, aby vydělal na reklamě. Pokud by příjmy z reklamy přestaly, spousta serverů by se dostala do problémů. Některé z nich jsou pravděpodobně financované i z jiných zdrojů a jejich existence by ohrožena nebyla, ale proč jim to neudělat trochu těžší?

 

 

Ukázka výběru z „neškodných“ dezinformačních serverů. Strach a mystifikace jsou na denním pořádku. Mimochodem oba titulky jsou z Parlamentních listů, respektive jejich podsekcí – Protiproud a EUportal.

Seznam své názorové otočení odůvodnil tím, že by připravovaná změna zasáhla i servery, které mají jenom jiný názor. Nabízí se otázka, co vedení Seznamu bránilo, aby byly pravidla upraveny a zákaz se týkal skutečně pouze dezinformačních serverů, které opakovaně píšou lži. Není tak těžké zjistit, které to jsou. Existuje spousta organizací, které se danou problematikou zabývají a určitě by rády Seznamu pomohli. Nebo by Seznam mohl vytvořit vlastní tým, který by se dezinformačními servery zajímal.

Velkým problémem dezinformačních serverů je i fakt, že často mají velmi nejasnou vlastnickou strukturu. Seznam tak propásl jedinečnou možnost rozkrýt tuto síť a donutit jednotlivé weby k transparentnosti. Mohl by se tomuto kroku někdo divit? Těžko. Vždyť tyto servery jsou podezřelé z šíření nepravdivých informací a Seznam by jim dal šanci se legitimizovat.

Jenže Seznam řekl jasné NE a rozhodl se, že nebude posuzovat obsah, který tyto servery šíří a bude dělat, že problém neexistuje. Pro mě naprosto ubohé gesto následně podtrhnuté majitelem Seznamu Lukačovičem, který se vyjádřil ve smyslu, že se nechce nechat zatáhnout do politických bojů. Jinými slovy vlastně říká, nechte mě vydělávat peníze, na morálku nemám čas.

lukacovic.jpg
„Greed is good.“ – Ivo Lukačovič, 2017

Samozřejmě, že původní rozhodnutí Seznamu nemělo s cenzurou nic společného, na což se snažil poukázat hradní šašek Jiří Ovčáček na Twitteru. Seznam je soukromá společnost a může si sama rozhodnout s kým bude chtít spolupracovat. Vždyť na Seznamu není ani pornografie. Je to snad cenzura? Asi ne. Proč tohle toleruje? Podle mě mají dezinformační servery na (nejen) mládež mnohem horší vliv než porno.

Můžeme diskutovat o tom, jestli je samotný Lukačovič prostě jen mimo a neuvědomuje si závažnost celé situace nebo nad tím vůbec nepřemýšlel a jeho jediným motivem je vydělat peníze. Ani jedna možnost není moc lichotivá. Snad je teď sám se sebou Lukačovič spokojený, pochválil ho totiž jeho samotný Ovčáček a to už něco znamená.

Snímek obrazovky 2017-08-12 v 14.44.15
Když tě pochváli Ovčáček, tak musíš vědět, že jsi udělal špatné rozhodnutí.

Falešní překladatelé Trump a Babiš

Politická nekorektnost zachvátila celý světa. Zjednodušeně by se dalo říct, že politiky můžeme rozdělit na politicky korektní a politicky nekorektní. Jenže, co to vlastně ona zmiňovaná politická nekoreknost je? A proč je najednou hrozně důležité být politicky nekorektní?

Podle mě je odpověď celkem jednoduchá. Politická nekoreknost vlastně znamená překladání občas složitých pojmů do jednoduché řeči řadovým občanům. S trochou nadsázky by se vlastně dalo říct, že ti kteří se označují jako politicky nekorektní, jsou vlastně překladatelé. Překladatelé, kteří mají obrovskou moc.

766568-babis-a-trump-653x367
‚Stát jsem já“. Ludvík XIV. byl oproti těmto dvěma ještě amatér. Zdroj: Tiscali.cz

Opět nárážíme na to, že politiku většina populace nechce řešit nebo jí prostě věnovat moc času, aby si udělali vlastní názor. To ale neznamená, že ji lidé nechtějí rozumět. Pokud bych to měl k nečemu přirovnat, tak je to jako s cizím jazykem a hraním na kytaru. Každý chce mluvit jako rodilý mluvčí nebo hrát jako rocková hvězda, ale málokdo je ochoten věnovat tomu čas. A právě politická nekorektnost vlastně dává lidem tu lichou naději, že oni politice rozumí, aniž by ji museli pravidelně sledovat. Umožňuje jim totiž dívat se na věci zjednodušeně, rozdělovat na dobré, špatné a nic mezi tím, atd.

Do určité míry se to dá pochopit. Některé lidi už prostě unavila debata o tom, jestli je potřeba reformovat penzijní systém nebo přijmout euro. Výsledek je totiž nejasný. Je dobře to či ono? Neexistuje jedna správná odpověď. Takže zatímco se politici „napříč politickým spektrem“ hádají o tom, jak to udělat, přijde někdo, kdo jim slíbí, že prostě líp bude a šmytec. Popřípadě řekne, že jejich země bude opět největší světová velmoc. Jak jednoduché. Konkrétní řešení neslibuje. Prostě to udělá.

Mluvím samozřejmě o dvou fenoménech posledních let – Donaldu Trumpovi a Andreji Babišovi. Myslím, že oba se na svých občanech dopustili obrovské křivdy. Dali jim pocit, že za ně vyřeší všechno. A zároveň jim vlastně ukazují, že by se jim do toho vládnutí neměli moc plést. Pro jejich vlastní dobro. Občan tak má pocit, že je o jeho zemi dobře postaráno a on se může věnovat vlasntím věcem. O budoucnost je postaráno.

Voliči/podporovatelé Andreje Babiše a Donalda Trumpa už teď nemají na výběr. Vsadili na jednu kartu, která byla v té době velmi lákavá (možná pořád je). Mezitím však vyšly najevo nové a nové kauzy, které by všem tradičním politikům srazily vaz. Ne však politicky nekorektním lídrům. Oni jsou totiž překladatelé, pamatujete? Oni svým voličům překládají, co se vlastně děje a dokud budou „tlumočit“ dál, voliči nemají důvod jim neveřit. Byli to přece oni, kdo přišel s jednoduchým řešením v době, kdy oni (čti: řadoví občané) už ztratili o politice jakékoliv iluze.

Média, která dřív plnila roli překladatele, jsou dehonestována. Babiš i Trump mají prostě své způsoby, jak zprávy dostat ke svému obecenstvu. Nepotřebují, aby jim někdo kazil jejich práci. Úkol médií je (podle mého názoru) informovat a hlavně prošetřovat. Ale Babišové, Trumpové a podobní nesnesenou, když s nimi někdo nesouhlasí nebo polemizuje (viz Košta nebo Sessions). Proto je mnohem jednodušší označit média (nebo klidně i bývalé spojence) za lživá a prohnilá.

574303-top_foto1-tflr3
Babiš očekává absolutní oddanost. Košta to nejspíš odmítl a Babiš z něj udělal opilce. Zdroj: Novinky.cz

Na podezdřelé kauzy už tak nemá kdo upozorňovat. Podporovatelé o svých lídrech kriticky neuvažují. Jak z toho ven? Musí se objevit někdo, kdo dá lidem novou naději. Ideálně někdo s vysokým morálním kreditem z minulosti a zároveň obratný řečník, který dokáže vzbudit emoce. Bohužel alespoň v České republice nikoho takového nevidím, zatím. Přes to všechno co jsem tady vyjmenoval, stále věřím, že lidé nejsou slepí a ne nedarmo se říká, že „stokrát nic umořilo osla“. Proto nezávislá média musí vytrvat ve své činnosti a dál upozorňovat na podezřelé kauzy.

Snímek obrazovky 2017-07-30 v 21.56.10
Prošetřujete ostatní? Dobrá práce! Prošetřujete mě? Zkorumpovaná pakáž! Zdroj: Twitter.com

Věřím, že voliči nakonec procitnou a uvědomí si, že jim jejich „překladatelé“ nedělají dobrou službu. Otázkou je, aby napáchané škody ve společnosti nebyly už příliš vysoké a šlo s tím něco dělat. Když totiž vidím, jak Trump prosazuje například reformu zdravotnictví (tvrdou silou, bez projednávání s opozicí, navzdory nazorům ostatních Republikánů), říkám si, že pozdě je už teď. #MakeAmericaNormalAgain

Prezident pražské kavárny?! Prosím ne

Popularita Jiřího Drahoše dál stoupá. Alespoň to tak vypadá podle toho, kolik mediálního prostoru dostává. Když Drahoš zaznamená sebemenší „úspěch“, média jsou u toho. Bohužel často to nejsou úspěchy, o které by se sám kandidát na prezidenta zasloužil. Většinou jde o věci, které se nepovedly jeho soupeřům. A Jiří Drahoš z toho profituje. Skoro by se dalo říct podle hesla „kdo nic nedělá, nic nepokazí“. Je to ukázka toho, jak nízkou laťku nastavil Miloš Zeman. Část lidí je ochotná podpořit kohokoliv, kdo má alespoň teoretické šance na výhru a nejmenuje se Miloš Zeman. A přece všechno všechno je lepší než Miloš Zeman, ne?

Naposledy Jiří Drahoš plnil přední stránky českých internetových serverů, když se stal pro bookmakery favoritem prezidentské volby. Tohle informování o tom, na koho je zrovna u sázkařů nejlepší kurz mi přijde stejně zbytečné jako pravidelné volební průzkumy od pěti různých agentur. Navíc, když uvážíme, že na prezidentskou volbu lidi vsadili pouhých 13 milionů korun (celkový objem sázek v ČR byl v minulém roce téměř 200 miliard Kč), přijde mi tato zpráva ještě méně důležitá. A myslím, že je důležité to zdůraznit pro všechny, kteří už teď vidí Drahoše jako prezidenta, a to na základě podobně nedůležitých novinek.

19961478_598853840502316_820969591476101534_n
Jiří Drahoš se prochází. Zdroj: Facebook.com

Možná ještě zajímavější, než zabývat se tím, jestli je tato zpráva zajímavá, je to, jak se Jiřímu Drahošovi podařilo dostat se do role favorita. Pokud si prohlédneme jeho kampaň (například na Facebooku) zjistíme, že by se to celé mohlo jmenovat „Příjemný Jiří Drahoš je příjemný“. To možná může zatím stačit na průběžné vedení v průzkumech, ale bude to stačit na vítězství? A hlavně je tento styl kampaně předzvěstí dobrého prezidenta?

Napíšu to už po několikáté, ale česká společnost je rozdělená. Úkol příštího prezidenta nebude lehký. Musí spojit dva tábory a zatím nevidím, že by toho Jiří Drahoš byl schopen (nebo že by se o to vůbec pokoušel). Zatím je pouze zástupcem pouze některých obyvatel. Jeho kroky jsou převídatelné a jejich cílem je hlavně si nenaštvat „pražskou kavárnu“.

Bohužel v dnešní době už nestačí být tím vzdělaným a hodným. Prezident by si měl trochu ušpinit ruce (a tím nemyslím, že zapózuje pro fotografy) a udělat tu nepříjemnou věc a oslovit i své odpůrce. Ukázat jim, že jimi neopovrhuje a že doopravdy chce být prezidentem všech. Bohužel Drahoš dělá spíš opak.

20229013_601166393604394_8724313929209525015_n
Jiří Drahoš se baví. Zdroj: Facebook.com

Například tím, že by nejmenoval vládu, ve které by byla KSČM. Tím vlastně říká, že prezident je víc než kdokoliv jiný a nemusí respektovat výsledek voleb. Chová se pak stejně jako Zeman, který nerespektuje ústavu, když snaží ovlivňovat naši zahraniční politiku, jmenuje předsedu vlády podle svého uvážení nebo odmítá odvolat ministra na návrh premiéra. Jinými slovy nerespektuje hlas lidu a výsledek voleb. A je to špatně. Stejně špatně by bylo i u Drahoše.

Každý prezidentský kandidát dřív nebo později dostane otázku, zdali by jmenoval vládu, ve které by byla KSČM. Ale proč je ta otázka postavena takhle? Když se podívám na české komunisty, tak je to parta divnolidní (viz Johny Kláda), kterým ujel vlak. Mnohem větší strach mám například z mistra demagogie Tomia Okamury.

Trochu mě děsí, jak rychle Česi podlehli Jiřímu Drahošovi. Pro spoustu lidí je to prostě spása, která nás zachrání před zhoubou jménem Miloš Zeman a zapomínají se na něj dívat kriticky. Myslím, že se nabízí analogie s Andrejem Babišem, kterého jeho příznivci vidí jako mesiáše a promíjí mu všechny možné excesy.

20374511_605039563217077_3644315334043514304_n
Jiří Drahoš krájí. Zdroj: Facebook.com

Osobně jsem rád, že se do prezidentské volby zapojil například Vratislav Kulhánek a doufám i v Jiřího Kuberu. Přestože ani jeden z nich není mým favoritem, věřím, že prezidentská volba potřebuje oživit. Do teď jsme se o kandidátech moc nedozvěděli, každý si hrál na svém písečku. Právě Kubera by mohl být tím, kdo dokáže oslovit voliče na obou stranách, a tím donutí i ostatní kandidáty k nějaké akci. Pak možná Drahošovi nebude stačit k vítězství jen usmívat se do fotoaparátu. Bude muset o voliče bojovat.

Není úplně pravda, že se zatím nikdo nesnažil oslovit voliče z různých skupin. Michal Horáček se o to pokusil už několikrát. Většinou ale dost neobratně, například když kritizoval Karla Schwarzenberga. Jasně, Horáček dělá chyby, ale mně je to víc sympatické než „hra na jistotu“, protože snaha mluvit ke všem je obrovsky důležitá.

Očekávám, že příští prezident bude říkat věci, se kterými nebudu souhlasit, ale donutí mě přemýšlet, jestli se na některé věci nemám například zastralý názor. Názory prezidenta by měly pokrývat zájmy všech občanů a je tedy logické, že některé z nich mi nemusí dávat smysl. Já ale budu vědět, že se mám na věc podívat trochu z jiného úhlu pohledu. Samozřejmě nesmí jít o čiré provokace, jak to dělá Miloš Zeman, který se navíc zatává jen části obyvatel, na zbytek nadává.

Pokud tady nebudeme mít prezidenta pro všechny, bude dál růst frustrace určité části obyvatelstva. No a potom už není taková utopie mít ministry z KSČM nebo Tomia Okamuru za premiéra. Přestaňme se ptát kandidátů, jestli by jmenovali vládu s KSČM a začneme dělat něco pro to, aby k tomu nikdy nemuselo dojít.

20264953_601839373537096_8516317028663607713_n
Jiří Drahoš „diskutuje“. Zdroj: Facebook.com