Politické nesebevědomí

Prezidentské volby jsou určitě nejdůležitější událostí první poloviny tohoto roku, vždyť volíme nejvyššího ústavního činitele, hlavu státu a člověka, který nás dalších pět let bude reprezentovat ve světě. A přestože se jedná o tak důležitou věc, část obyvatel se k ní prakticky nevyjadřuje. Mluvím o našich zástupcích v Poslanecké sněmovně.

Tato prezidentská volba má úplně jinou atmosféru než ta před pěti lety. Tehdy hned několik politických stran vyslalo do boje své zástupce. Tentokrát nic, tedy pokud nepočítáme obskurní strany jako SPO, Realisté a ODA. Jiří Drahoš s Michalem Horáčkem si dokonce postavili kampaň na tom, že s ostatními politiky nemají nic společného. A protože právě oni dva jsou to spolu s Milošem Zemanem největší favorité na vítězství, je jasné, že tahle strategie na voliče platí.

Jejich taktice rozumím, Andrej Babiš taky uspěl, protože ukázal, že s politikou neměl nic společného a vlastně o nějakou spolupráci s ostatními ani nemá zájem (viz menšinová vláda). Ale zajímavější je pohled z druhé strany, proč žádná významná politická strana nepodpořila jednoho z kandidátů?

Přijde mi to poměrně zvláštní. Volby, jejichž výsledek napoví, jak lehce (nebo naopak těžce) se bude Babišovi vládnout a politické strany k tomu nemají co říct? Když ANO hlasuje s SPD a KSČM, tak se bije na poplach a teď se nic neděje?

Ten důvod není v tom, že by kandidáti o podporu nestáli. Je to tím, že politické strany jsou křehké a neznají svého voliče. A platí to především o těch demokratických spolcích. Vždyť prakticky jediná strana, která veřejně někoho podpořila, byla KSČM. Ta sice ve svém příspěvku na Facebooku přímo Zemana nejmenovala, ale z kontextu celého příspěvku to vyznělo více než jasně.

Mlčení ostatních stran není nic jiného než taktika, která je ale založená na chybné úvaze, že občané nepotřebují slyšet, kdo je favoritem té či oné politické strany. A podle mě nejde ani tak o konkrétní jméno, které by potenciální voliči chtěli slyšet, jako spíš o odvahu nějakého kandidáta podpořit nahlas. A když to vlastně vezmeme do důsledku, tak prezident není nic jiného než chodící politický program. Takže je to vlastně stejné jako by se politická strana nevyjádřila k daním, důchodové reformě nebo (nejdůležitější otázce posledních let) k imigračním kvótám.

Nejlépe (nejhůře) tuto taktiku, která vychází z vnitřní nejistoty, reprezentují tři strany – ODS, TOP 09 a ČSSD. Když se na to podíváme postupně, tak ODS se sice stala „hegemonem na pravici“, ale podle mě ani sama neví jak. Určitě jí pomohl lehký euroskepticismus, ale jestli víc lidí táhne Fialův nebo Klausův proud zůstává velkou neznámou.

I proto by straně mohla být sympatická kandidatura Mirka Topolánka, který se nachází názorově zhruba uprostřed mezi oběma výše zmíněnými. Navíc je to bývalý předseda, který se stranou dosáhl nejlepšího výsledku v historii. Přesto se k němu ODS nehlásí. Pravděpodobně chce na všechno zlé z minulosti zapomenout. Ale přichází na mysl otázka, jestli za to zlé může doopravdy Topolánek, vždyť i po jeho odchodu ODS zůstala nejsilnější vládní stranou a pád přišel až s Nečasem. Navíc je dost možné, že Topolánek získá v prezidentských volbách víc než ODS dostala v těch parlamentních. Nezmeškali náhodou občanští demokráté výtah, který by je vytáhl nahoru a udělal z nich skutečného hegemona na pravici (bez uvozovek)?

To TOP 09 je v trochu jiné pozici. Ta přesně ví, kdo je její volič. Je to ten stejný člověk jako v roce 2013. Už jich není možná tolik, protože je některé elementy (Kalousek, Antibabiš) přiměly změnit své preference, ale lidé se tak moc za těch pět let nezměnili. Spíš strana přestala správně komunikovat. Byla to právě rozhodnost a sebevědomí, které spolu s dobře zvoleným programem vynesly stranu do Poslanecké sněmovny. Teď se TOP 09 potácí někde okolo 5 % a stále nemá téma, na kterém by se vyprofilovala. A právě vydat se už konečně nějakým směrem bude ten první a nejtěžší krok. Podpora určitého kandidáta by mohla hodně napovědět.

Takový Pavel Fischer má kolem sebe řadu příznivců, kteří jsou nešťastní, protože ostatní voliči chtějí volit takticky, což znamená, že se jejich oblíbenec do druhého kola pravděpodobně nedostane. Přesto jsou o jeho kvalitách přesvědčeni a dál za něj bojují. Nebyli by nadšení, kdyby se TOP 09 se svými 260 000 voliči postavila právě za jejich kandidáta? Nezačali by na tuto stranu nahlížet úplně jinak než doposud? Já myslím, že ano. A noví voliči TOP 09 by byli na světě.

Zdaleka největší zklamáním je pro mě ČSSD. Strana, kterou Miloš Zeman svými neustálými útoky téměř zničil. Teď přišla ideální možnost s ním zúčtovat. Načasování je ideální. Volby do Poslanecké sněmovny proběhly před několika měsíci, takže strana by se nemusela bát Zemanovy pomsty. Sociální demokraté už musí pochopit, že Zeman má svého favorita jinde, v Andreji Babišovi. V současné situaci nemá důvod začít opět fandit ČSSD, protože její pozice je slabá a prezident ji nemůže využít ke svým zákulisním hrám.

A naopak, strana totiž klidně mohla podpořit právě Zemana, ukázat tradičním voličům, že oni jsou stále prodlouženou rukou prezidenta v Poslanecké sněmovně a zpátky přetáhnout voliče SPD a KSČM. Haškovo křídlo už stejně začalo vystrkovat růžky a je jen otázkou času než se vrátí v plné síle, když Zaorálek v kampani selhal.

Jinými slovy ČSSD měla udělat něco. Neudělala nic. Stejně jako většina ostatních. A je to škoda. Samozřejmě, že nikdo strany nedonutí, aby řekli, koho by si přáli na Hradě a to je v pořádku. Jen by všem výše zmíněným ohromně pomohlo mít víc sebevědomí a odvahu projevit svůj názor. Vždyť Andrej Babiš si Českou republiku podmatil svou rozhodností a tahem na branku. Nečekal v rohu, jak se věci vyvinou. Možná by si ostatní měli vzít příklad.

Nevýhra Petra Fialy

Na první pohled by se mohlo zdát, že ODS je jedním z vítězů voleb. Druhý nejlepší volební výsledek, nejsilnější pravicová strana v Poslanecké sněmovně a druhý nejoblíbenější poslanec. To všechno může působit jako skvělý volební výsledek ODS. Pokud se však podíváme detailněji, zjistíme, že důvod k oslavám to rozhodně není.

Volební výsledek ODS 11,32 % je totiž druhý nejhorší v její historii. Je to pouze o 4 % více než ve volbách v roce 2013. Po čtyřech letech v opozici, kdy vlastně strana (s trochou nadsázky) nemá na práci nic jiného než kritizovat vládní koalici. S volebním výsledkem souvisí i to, že být nejsilnější stranou na pravici nic neznamená. Je to prázdný výraz, kterým se Petr Fiala rád ohání, ale žádná reálná síla se za tím neskrývá.

Snímek obrazovky 2017-10-23 v 16.08.24
V tomto kontextu už druhé místo nevypadá nijak zázračně. Zdroj: idnes.cz

I fakt, že ODS má druhého nejoblíbenější poslance, není zrovna výhra. Nejsilnějším mužem totiž není předseda strany Petr Fiala, ale Václav Klaus mladší. Hned po volbách se objevily spekulace, co tento výsledek způsobí. Ve hře je například varianta, že se ODS rozpadne na dvě frakce. Samotní představitelé se snaží tvářit, že je všechno v pořádku, ale zejména Václav Klaus mladší vždy neopomene zmínit, že ODS nebyla ve volbách nijak zvlášť úspěšná a kritizuje předvolební kampaň. Naposledy třeba v rozhovoru pro Seznam zprávy.

Václav Klaus mladší skutečně v Praze získal 22 635 prefenčních hlasů a po Andreji Babišovi je druhý nejúspěšnější politik, ale i tento výsledek je potřeba brát s rezervou. Za prvé, ODS byla vždy v Praze hodně silná a za druhé, když ve volbách v roce 2013 kandidovala Miroslava Němcová v hlavní městě, tak získala dokonce 26 866 hlasů, a to se ODS nacházela v mnohem horší kondici.

Zpět k Fialovi. Ten se nachází ve velmi složité situaci. V minulosti několikrát deklaroval, že s Andrejem Babišem a hnutím ANO do vlády nepůjde. Mám trochu pocit, že se tím chtěl vyrovnat TOP 09, který tento slib dala jako první a Fiala nechtěl přijít o žádné „antibabišovské“ voliče. Tím si však svázal ruce, a teď nezbývá ODS nic jiného než odejít do opozice (pokud nechtějí ztratit tvář). Vládu bez Babiše prostě nesestaví. Přitom ve straně jsou lidé, kteří přímo lační se předvést. Ano, mám na mysli Václava Klause mladšího.

Druhou chybou, kterou Fiala udělal, bylo apelování na pravicové voliče, aby dali hlas ODS, protože určitě nepropadne. Je možné, že tomu někteří voliči uvěřili a nedali hlas TOP 09 nebo hnutí STAN. Nakonec se však dostali všechny tři strany a Fialův apel byl zcela zbytečný, navíc dost zavádějící. 

Fiala na jednu stranu volal po silné pravici, ale jeho závěrečná předvolební strategie spíš pravici oslabila. Strany si totiž navzájem kradly voliče, a tak se pouze přerozdělovaly hlasy již rozhodnutých občanů. ODS a TOP 09 neměly dost sil na to oslovovat nové, nerozhodnuté voliče, kterých v populaci dost zbylo.

Petr Fiala udělal ODS medvědí službu, když jí dodal důvěru v době, kdy by se jí většina lidí nedotkla ani čtyřmetrovou tyčí. Jenže voliči ODS si za 20 let zvykli na jinou roli, chtějí vládnout a chtějí být opravdu dominantní silou. A ať se nám to líbí nebo ne, tak jediný, kdo může udělat ODS „znovu velkou“ je syn zakladatele strany. 

thumbnail_1467620068963
Václav Klause mladší by pravděpodobně pro ODS dokázal získat voliče od SPD, KSČM, ANO i Svobodných.

Druhé místo ODS je tedy v zásadě Pyrrhovo vítězství. Do vlády nemůže a nebude tedy prosazovat svůj program. Bohužel se do této role vmanévrovala strana sama. Ale od uznávaného politologa, kterým Petr Fiala vždy byl, bych čekal o něco chytřejší strategii. Verdikt je pro tuto chvíli jasný. ODS pod vedením Petra Fialy míří do opozice. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho bude mít „nejsilnější pravicová strana“ současné vedení.

Politika? Nechceš to řešit.

Jestli něco poslední vývoj na politické scéně ukázal, tak to, jak obrovsky důležitá je stabilita uvnitř jednotlivých stran. Všechny průzkumy ukazují, že volby by vyhrálo hnutí ANO a na druhém místě by skončili Komunisti. Naopak pád ČSSD pokračuje. A přestože můžeme polemizovat o věrohodnosti jednotlivých průzkumů, trend je jasný, české politice vládne Andrej Babiš.

Za poslední týden vyšlo snad pět průzkumů. Mám pocit, že bez nich by neměly české zpravodajské servery ani o čem psát. Opravdu během sedmi dní potřebujeme pětkrát zprávu, že volby by vyhrálo hnutí ANO?

Důvod je celkem jasný. Je potřeba si uvědomit, že spoustu lidí politika moc nebaví a zajímají se o ni velmi okrajově. Do hloubky nejdou, je to moc složité. Svůj názor si tak na politickou situaci vytvoří a potom se jednou za čas pouze ujistí, že je všechno (+/-) při starém. A jsou rádi, když to při starém je. Pokud by se něco zásadního změnilo, museli by si oni utvořit nový názor.

„Nejhorší věc na změnách je ta, že je to jiný, než to bylo předtím.“ – Zdeněk Pohlreich, kuchař a filosof

Jak moc lidi nemají rádi změny se dá ukázat i na české politické scécně. Nejlepším příkladem je KSČM. Komunisté jsou už 28 let v opozici (doufejme, že tam ještě dlouho zůstanou) a jediná jejich práce je kritizovat. Navenek to vypadá, že uvnitř strany neprobíhá žádný souboj. Strana je stabilní. Práce přesedy KSČM není nijak těžká, není na něj vyvinutý tlak jako na ostatní předsedy, které mají ambice dostat se do vlády. KSČM ví, že to není (nebo alespoň do teď nebylo) možné. Jinými slovy KSČM mají svůj kurs a zatím nemají důvod z něj uhýbat, protože by si mohli hodně uškodit.

Ještě jedna myšlenka k volebním průzkumům. Agentuře, jejichž předpověd bude nejvíce vzdálená reálným volebním výsledkům, bych dal pokutu za manipulaci s veřejným míněním. Třeba by je to potom donutilo jít víc do hloubky a oslovovat větší vzorek lidí. To je samozřejmě myšleno s trochou nadsázky, ale i moje bakalářka měla stovky respodentů a nevšiml jsem si, že by o ní psali na Seznamu. Přitom byla dobrá!

Druhým, trochu zajímavějším, příkladem stability je hnutí ANO, které bylo už od svého vzniku vystaveno velkému tlaku. Jestli je na Babišovi něco obdivuhodné, tak jeho schopnost zvládat tlak. Když si vzpomenu na jeho rozhovor o odposleších, mám před očima toto legendární video:

A právě Babišova schopnost nesesypat se pod tlakem, je to, co drží ANO nad vodou. Hnutí působí velmi stabilně. Když byl problém, členové se jako jeden muž postavili za svého šéfa. Lidé tak nemají důvod o hnutí ANO pochybovat. Oni si názor udělali už dávno a nechtějí ho měnit, Babiš si dává velký pozor, aby nepůsobil nervózně nebo nerozhodně. Vždy vypadá, že ví co dělá a svým voličům tak dává pocit důvěry.

Yao9gEL
Scéne z filmu 300. V podobné situaci je hnutí ANO. Ale vzpomeňme si, jak film dopadl. Stačil jeden zhrzený voják a byl konec.

Babiš je populista. Chce vědět, jak se k určitému tématu staví většina populace a až pak se rozhodne. Nechce ukázat nějaký směr, který by ho mohl připravit o voliče a pak měnit názor, jak to dělá třeba ČSSD. Skvěle je to vidět na jeho postavení vůči Evropské unii a euru. Dlouho k těmto zásadním otázkám mlčel a až v poslední době se začal vyslovovat proti těmto institucím, protože už ví, že tím nic neriskuje.

No a teď se podívejme na odvrácenou stranu politického spektra. Tam stojí především ČSSD, která se v tom pořád hodně plácá. Odstoupením Sobotky to bohužel neskončilo. Bodrý strýc Zaorálek totiž spatřil největší problém v logu, to staré prý připomínalo hlávku zelí, takže tento týden předsavila ČSSD logo nové. Jinými slovy, místo stability přichází další změny. Jde sice o maličkosti, ale potenciální volič ČSSD zatím nedostal signál o tom, kam se strana bude ubírat. Navíc mám pocit, že řečmi o hlávce zelí Zaorálek zneuctívá minulost strany. Zbytečně.

img_9195a_170630-181508_mos
Nové logo. Masterpiece z dílny Zaorálkovo bratrance (pravděpodobně). Sice logo není nic moc, ale snad bylo aspoň levné.

Podobně zoufalí jsou teď i Lidovci a Starostové. Průzkumy totiž ukazují, že by se v současné době nedostali do Poslanecké sněmovny. A oba koaliční partneři začínají být nervózní. KDU-ČSL ví, že pokud by strana kandidovala samostatně, tak hranici 5 % překročí bez větších problémů a zvažuje, jestli koalice se Starosty není příliš riskantní. Samozvaní Starostové naopak cítí nervozitu v táboře Lidovců, ale protože tahají za kratší konec, musí jen čekat a doufat. Sami kandidovat nemůžou.

Koalice KDU-ČSL a STAN má teď dvě možnosti. Přestat do médií vytrubovat, jak jsou členové z této situace nervózní a jít do voleb společně. Nebo by Lidovci měli uznat své příliš velké ambice, říct Starostům SORRY JAKO a kandidovat samostatně. Obě řešení jsou možné, ale musí se pro jedno z nich rozhodnout hned. Nejhorší, co může koalice dělat je pokračovat v současném (nervózním) kurzu. Lidé chtějí stabilitu.

Strany musí počítat s tím, že úspěch nepřichází přes noc. A mám pocit, že právě tohle si koalice KDU-ČSL a STAN neuvědomuje. Takový Babiš to pochopil už dávno a teď sbírá smetanu.

Nepřipravení Piráti

V posledních týdnech zažívá Česká pirátská strana hodně turbulentní období. Začalo to tím, že v jednom z průzkumů veřejného mínění dostali 5,5 % hlasů, což je nejen historický úspěch, ale zároveň by to znamenalo vstupenku do Poslanecké sněmovny. Vyrojilo se velké množství článků/článků a Piráti byli rázem ve středu politického dění. Zhruba ve stejnou dobu Jakub Horák sdělil, že bude straně pomáhat s volební kampaní. V tu chvíli vypadali Piráti velmi dobře a vypadalo to, že mají nakročeno do Parlamentu.

Mám ale pocit, že s takovou vlnou zájmu nepočítali a nebyli na ni dostatečně připraveni. A protože ryba smrdí od hlavy, tak ukázkovou nepřipravenost předvedl přímo předseda strany Ivan Bartoš v rozhovoru s Jindřichem Šídlem. Ukázalo se, že pořádně nezná ani vlastní program, respektive nejenom, že ho nezná, ale hlavně ho neumí vysvětlit. Ve stejném rozhovoru se ukázalo, že Piráti nemají jednotný názor na NATO, samotný předseda svůj názor prozradit nechtěl. Vypadalo to, že nechce svým názorem nikoho naštvat a proto radši mlčel.

Po tomto failu se rozjel docela slušný kolotoč a nepřipravení Piráti nevěděli, kde to hoří víc a jak s tím naložit. Jejich vysvětlení, že otázka o NATO není na pořadu dne, mě ujistila o tom, že dřív mluvili než mysleli. Otázka NATO totiž rozhodně na pořadu dne je, zvlášť, když vidíme obavu pobaltských států, dezinformační válku Ruska, atd. A navíc myslím, že předseda by měl mít na takto zásádní otázky jasný názor.

Na povrch se však toho dostalo víc. Mám na mysli hlavně osobu, která byla mnohým ukrytá (možná zámerně) – Ivo Vašíček, místopředseda Pirátů. Jeho postoje jsou výrazně odlišné, než bych od člena Pirátské strany (a věřím, že i velká část jejich voličů) čekal. Už fakt, že na svém profilu sdílí dezinformační server AC24, hovoří jasně. Vypadá to, že právě on je hlavní silou Pirátu, která prosazuje opuštění NATO (v dlouhodobém hledisku), což on sám potvrdil.

Mám velký problém, když některý z politiků sdílí Parlamentní listy. Ale chápu, že pro toto pochybné médium poskytují rozhovory, protože se chtějí dostat i k jejich čtenářům (a bohužel jich není málo). Sdílení AC24, Aeronetu a podobných je neodpustitelné, jedná se serveru plné fake news, hoaxů, atd.

Co mě ale zklamalo nejvíc, byla následná reakce Ivana Bartoše na povyk, který nepovedený rozhovor vyvolal. Ten pravděpodobně cítil, jak mu poslanecký mandát prokluzuje mezi prsty a udělal to, co bych od něj nikdy nečekal. Zaútočil na TOP 09, čím se vlastně zařadil po bok Andreje Babiše a podobných. Když seš v úzkých a nemáš vysvětlení, sveď to na Kalouska. Je vidět, že se Bartoš učí rychle. Celý příspěvek z Facebooku:

Samozřejmě, pokud politická strana (nebo politik) udělá nějaký podraz, je potřeba na to upozornit. JENŽE. Ivan Bartoš uvedl, že TOP 09 šířila hoax (falešné a poplašné zprávy). Jak si můžete přečíst výše, hoaxy upřímně nesnáším, proto mě samozřejmě zajímalo, kde se to stalo a takových nás bylo víc.

Snímek obrazovky 2017-03-27 v 23.49.42

Jenže Mikulášovi Ferjenčíkovi se asi screenshoty ztratily, takže jsme se nic nedozvěděli. Téma je to opravdu citlivé, tak jsem se zeptal strany na Twitteru.

Snímek obrazovky 2017-03-27 v 17.27.27

Bohužel mi nikdo nebyl schopný odpovědět ani tam. Náhoda? Nemyslím si. Možná Piráti této sociální síti nefandí? Tak to taky není pravda. Přestože neměli čas odpovědět na můj tweet, našli si čas na vlastní aktivitu (aneb přesvědčujeme všechny, že o vystoupení z NATO není řeč a kdyby byla, tak nevíme, jak se rozhodneme).

Snímek obrazovky 2017-03-27 v 17.26.38

Ivan Bartoš mezitím přidal asi čtyři statusy na svůj Facebook a stále si nenašel čas, aby ukázal kdy a kde TOP 09 šířila hoax. Ale chápu, každý občas zapomíná, tak jsem mu to ještě jednou připomněl.

Snímek obrazovky 2017-03-28 v 0.01.47

Samozřejmě opět bez odpovědi. Tak já nevím. Asi se nedočkám. Zatím mi z toho vyplývá, že Ivan Bartoš se unáhlil a obvinil TOP 09 bez důvody, paradoxně tak šířil hoax on sám. Pokud ne, měl by to prokázat a to okamžite. Všimňete si prosím, že jeho příspěvek na Facebooku má více než 100 sdílení a další stovky “lajků”. Virální dosah je tedy obrovský.

U Pirátů jsem jako hlavní „přidanou hodnotu“ vnímal jejich transparentnost. Bohužel sdílení hoaxů, ať už pomocí serverů jako AC24 nebo vlastních postů na Facebook nepovažuju ani za transparentní, ani za přijatelné.

ČSSD – Když méně je více

ČSSD se už několik let hledá. Sobotka je dobrý na udržení současného stavu, ale novou vizi straně nepřinesl. Naprostý šok ČSSD zažila po krajských volbách, kdy se ukázalo, že hnutí ANO je mnohem populárnější, následné volební průzkumy tento trend potvrdily.

A ČSSD najednou zpanikařila, začala hledat svého voliče. V tu chvíli se vedení ČSSD přestalo chovat racionálě, místo toho se začalo měnit své názory prakticky denně. Marnost Sociální demokracie nejlépe reprezentují tyto titulky z médií, které od sebe dělí pouze několik měsíců (říjen, prosinec, únor). Ten názorový posun je obrovský a děsivý, protože je dokazuje, že ČSSD je strana mnoha tváří.

snimek-obrazovky-2017-02-07-v-23-01-53snimek-obrazovky-2017-02-07-v-23-02-03Snímek obrazovky 2017-02-08 v 14.21.05.png

ČSSD se prostě hledá. Mám pocit, že kdyby po krajských volbách neudělali nic, byli by na tom lépe než dnes. Ale oni se začali snažit a mám pocit, že si tou přehnanou aktivitou začali kopat hrob.

Sobotka mluvil o tom, že strana musí lépe prezentovat své výsledky a komunikovat s voliči, dokonce si na to najal agenturu, která Hillary Clintonové pomohla prohrát volby. Začali se však bohužel snažit i jednotlivý členové. Milan Chovanec si pravděpodobně všiml, že Babišovi dobře fungují videa. Tak se do nich taky pustil. Výsledkem je video, které dokazuje, že když dva dělají totéž, není to totéž. Aspoň Chovanec narozdíl od svých stranických kolegů během videa nic neuvařil.

Samotný návrh nedokážu posoudit. Děsí mě však, že by legální držitelé zbraní měli pomáhat se zhoršující se bezpečnostní situací v Evropě, bežný občan to prostě nemůže sám vyhodnotit. To by měla být úloha státu. Absurdnost celého videa pak jen podtrhuje Chovanec s Winchestrovkou a Chovanec před vlajkou EU, jejíž směrnici kritizuje.

Další hřebíček do rakve ČSSD zasadil Jan Mládek, Ministr průmyslu a obchodu, který roaming označil za elitářskou věc pro pár vyvolených. Tuto hloupost prohlásil, po tom, co vyšlo najevo, že zastával spíš zájmy operátorů než českých občanů. Důležité je, že ochrana spotřebitele patří do kompetencí Ministerstva průmyslu a obchodu.

Mládkovi, o kterém jsme od prohraných senátních voleb moc neslyšeli, se však zalíbilo být ve středu zájmu a s heslem “Negativní reklama taky reklama” udělal z běžného poradce svého náměstka, aby mohl jít do Otázek Václava Moravce. Celkem těžko uvěřitelné, že se tohle děje v 21. století (i když je pravda, že OVM v minulém století nebyly :). Zní to totiž jako zápletka z posledního dílu Ulice. Jsem zvědavý, co ještě následující dny přinesou. Pokud bude Mládek tímto tempem pokračovat, další přešlap na sebe nenechá dlouho čekat.

Situaci samozřejmě neprospívá ani sám premiér Sobotka, kterému se tak nějak všechno rozpadá pod rukama. Mám snad i pocit, že bude rád až si od role premiéra odpočine. Útoky od Zemana, Babiše, opozice i z vlastní strany jsou určitě vyčerpávající. Upřímně si nevybavuji premiéra, proti kterému by se útočilo ze všech stran. Paradoxně největší problémy má teď se svými spolustraníky. Došlo to tak daleko, že Jiřího Zimolu označil za loutku Zemana a Babiše. Jinými slovy, předseda strany označí nejúspěšnějšího hejtmana za ČSSD (v čele kraje je Zimola od roku 2008) za zrádce, který jedná v zájmu Babiše, tedy konkurenční strany? Jaký vzkaz to vysílá voličům? Někdo bude stát za Zimolou, někdo za Sobotkou, tak či tak, to ČSSD oslabí. Tohle by se nikdy nemělo dostat na veřejnost. Jen to ukazuje, že Sobotka ztrácí nervy.

Volby jsou daleko a je možné, že se celá situace v ČSSD nakonec obrátí k lepšímu. Jde o to, jestli u toho bude Bohuslav Sobotka jako předseda. Není bez zajímavosti, že mu podporu vyjádřili všechny kraje, kde se hlasovalo veřejně a jediný kraj, kde se hlasovalo anonymně, ho na předsedu nepodoručil. A asi tušíte, jak probíhá volba předsedy na celostranickém sjezdu.

ANO ne, ale ANO ano!

Matěj Stropnický poskytl rozhovor pro Seznam.cz zprávy, ve kterém rozebírá momentální pozici Zelených, budoucnost české politiky i pražskou koalici.

Podle toho, co Stropnický říká, jsou Zelení zásadová strana, která se vymezuje proti Andreji Babišovi a jeho straně. Zvláštní je, že vládnout s ANO v Praze jim už tolik nevadí. „Adriana Krnáčová prostě není Andrej Babiš,“ prohlásil Matěj Stropnický. Děkujeme za vysvětlení. Informační hodnota tohoto tvrzení je sice asi stejná jako když řeknete, že “Zítra je taky den”, ale vysílá to jedno celkem zajímavý signál právě o Stropnickém. Ten vlastně říká: „ANO nám vadí. Pokud by nás vzali do vlády, pak by nám tolik nevadili.“ Jenže to se nikdy nestane. Proč? Protože, aby Zelení mohli do vlády, museli by se nejdřív dostat do Poslanecké sněmovny (a to se nestane).

Proč se tam Zelení nedostanou? Protože místo toho, aby představili stínového ministra školství nebo vnitra, přejmenovali se na “Zelení” (dříve “Strana Zelených”) a představili nové logo. Marketing ano, ale ta politická řešení musí být vždy na prvním místě (jasně chápu, co vás napadlo, ale Stropnický není Babiš nebo Trump).

 

012450

Zdroj: Font.cz

Vymezování se vůči ANO, respektive vůči Babišovi, při existenci pražské koalice, je chucpe. Připomíná to ostatní politické strany (typicky ČSSD), které volbami do Poslanecké sněmovny prohlašují, že by nikdy nešly do vládní koaliace s KSČM. A ty samé strany v koalici s KSČM vládnou na krajské úrovni. Jakto? Jsou to snad jiní Komunisté? Nebo je to spíš tím, že kraje nikoho nezajímají a proto voliči tolik neřeší, že tam podobné spojenectví vznikají?

Hodně smutné mi pak přijde naříkání, že média opozičním stranám neposkytují prostor pro vyjádření. Proč by se někdo měl ptát na názor Zelených? Protože se před deseti lety dostali do Poslanecké sněmovny? To se budeme ptát i Pravého Bloku, Koruny České nebo Jany Bobošíkové? Naopak si myslím, že Stropnický dostává prostoru hodně. Nedávno byl v pořádu Máte Slovo. Chápu, že to je pořad pro dementy, ale stejně – byl tam jako představa Strany Zelených. Nikoliv jako obyčejný aktivista.

No a poslední věc, která mě napadla. Pokud si někdo ze Zelených stěžuje, že není v médiích, tak jim dám radu zadarmo. Existuje Facebook a Twitter. Tam jsou vaši voliči. Donald Trump jasně ukázal, že i přestože vás média ignorují (nebo jsou proti vám), můžete být vidět. V ČR je obdobným příkladem Okamura, který dostává minimum prostoru a stejně je v Poslanecké směnovně (a podle podle průzkumů tam bude zase). Být Zelenýma, tak hledám problém někde jinde.

Existuje prostě jen jedno ANO. To ANO, ve kterém je předseda Andrej Babiš. To ANO, které je fakticky stranou jednoho člověka. To ANO, které má skvělou prezentaci právě díky Babišovým penězům. Podle mě se nejde vymezovat proti Andreji Babišovi (a jeho firmám) a zároveň říkat, že určitá část ANO je přijatelná, zatímco jiná ne. Je to pořád jedna strana. Je to asi stejné, jako chodit na demostrace proti týrání zvířat v norkovém kožichu (nebo být Zelený a nevědět, co je to biomasa).

Kde je ten pravý problém?

Nedávno jsem se v článku Čekání na pravici zaměřil na to, jak jednotlivé strany prezentují. Od té doby se toho pro TOP 09 a ODS nezměnilo, strany pokračují ve stejných kolejích a hledají témata, se kterými by oslovily voliče. Pravicový blok je samozřejmě už minulostí, jestli teda může být minulostí něco, co vůbec nevzniklo. Naopak vstup na scénu ohlásila obnovená ODA, Realisté (čti Robejšek) dostávají poměrně hodně prostoru a Starostové si pohrávají s myšlenkou, že budou pravicoví.

Pokud na chvíli odstoupíme od myšlenky, že politika už se nedělí na pravicovou a levicovou (protože v tom případě nemusíme krizi pravicových stran vůbec řešit), je potřeba se zamyslet. Proč je pravicová scéna tak rozmělněná? Proč ODS, která měla dřív přes 30 % voličských hlasů, je spokojená s 10 % (nebo možná není spokojená, ale pak není potřeba mluvit o hegemonu na pravici). Proč nefunguje kouzlo Karla Schwarzenberga, který získal v prezidentské volbě přes dva miliony hlasů a “jeho” TOP 09 bude ráda, když se dostane do sněmovny?

Odpověď je podle mě jednoduchá – lídři. Možná to zní banálně, ale když se podíváme na jednotlivé předsedy stran, zjistíme, že tam je ten problém a dokud se tyhle lidi nevymění, tak česká pravice budou pouze stínem své minulosti.

Petr Fiala (ODS)

Současný předseda posloužil jako skvělý krizový manažer. Členem ODS byl teprve několik měsíců a hned se ujal nejvyšší funkce. Navíc v době, kdy se nikdo jiný nechtěl k ODS ani přiblížit (bylo to po pádu Nečasovy vlady). Petr Fiala je chytrý a umí věci racionálně vysvětlit. O tom není pochyb. Důležité je to slovo racionálně. Věřím, že by dokázal obhájit program ODS bod po bodu a rozmlouvat o něm celé hodiny. Ale teď přichází ta zásadní otázka otázka. Kdo z nás studuje programy politických stran? Troufl bych si tvrdit, že maximálně jeden člověk z šesti (6 = průměrná čtennost mých článků). Pro zbytek jsou důležitější emoce a důvěra, že ten daný kandidát can make things happen (do češtiny by se to dalo přeložit, že dokáže dát věci do pohybu?). A myslím, že to z Fialy zrovna nevyřazuje. S trochou nadsázky bych ho přirovnal k učiteli, o kterém víte, že je fakt chytrý a když ho vydržíte poslouchat, tak se toho hodně naučíte, ale po chvíli usnete, protože je to trochu nuda. Petr Fiala dokázal pro ODS získat racionální pravicové voliče. Díky tomu je ODS dnes ještě relevantní politická strana. Kdyby v roce 2013 místo racionálního Fialy přišel někdo jako Mirek Topolánek, tak ta strana už dnes neexistuje. Ale teď? Může Fiala strhnout davy a udělat z ní hegemon na celé politické scéně? Vypadá to, že spíš ne.

Co by mohlo pomoct? Příchod silné osobnosti bez korupčních skandálů. Skoro se to bojím říct, ale pravděpodobně instatním řešením by byl Václav Klaus Jr.

Miroslav Kalousek (TOP 09)

Ok! Tak tohle bude na dlouho. Miroslav Kalousek byl dlouhou dobu nejkontroverznější osobou na politické scéně, pak se ale staly dvě věci:

  1. Miloš Zeman se stal prezidentem.
  2. Miroslav Kalousek se stal předsedou TOP 09.

Zatímco to první vedlo k tomu, že se Česká republika rozdělila na dva tábory a nejkontroverznějším politikem se stal právě Zeman. Druhá událost zapříčinila, že Kalouska už nemá (s trochou nadsázky) rád vůbec nikdo. Proč? Protože nic není jeho chyba a za všechno může někdo jiný. Stačí se podívat na jeho prohlášení, pokud prominete, tak to nebudu vypisovat, ale pouze telegraficky – Babiš, Babiš, Agrofert, ANO, Babiš, Faltýnek, EET, Babiš. Asi nemusím pokračovat dál. Samozřejme, že je úkolem opozice kritizovat, ale občas je toho moc. Lidem, kteří Babiše nemají rádi, to není potřeba pořád dokola opakovat. No a ti, kterým je Andrej lhostejný nebo ho mají rádi, to stejně od Kalouska nevezmou.

Nejlépe to demonstruje příklad po prohraných krajských volbách. Kdo čekal, že Kalousek by smutný a bude sypat popel na hlavu, dočkal se! Asi na deset vteřit, potom jsme se bohužel vrátili do klasického režimu. Dozveděli jsme se, že ODS je trapná, Starosti jsou oportunisti a redaktor pokládá špatné dotazy. Myslím, že po tomto rozhovoru ztratili naději i ti největší optimisté (a Realisté už v tu dobu začli zakládat novou stranu).

Co by mohlo pomoct? Výměna předsedy. Posílení role Karla Schwarzenberga v době, než si nový předseda vybuduje dostatečný kredit. Dát prostor známým tvářím – Heger, Pospíšil.

Pokud jste do teď měli pocit, že je to smutá podívaná. Tak zbytek není o moc pozitivnější.

Svobodní v současné době žádného předsedu nemají. Mach odstoupil, aby hned v zápětí řekl, že bude o křeslo předesedy usilovat. Udělal to prý proto, aby se strana konečně rozhodla, jaké bude její hlavní téma ve volbách (#czexit nebo něco jiného?). To mě trochu mate, neměl by přesně tohle rozhodnutí udělat právě předseda? Není trochu smutné, že strana, která nemá ani 800 členů nedokáže navenek vystupovat jednotně? Upřímně, Svobodní existují od roku 2009 a za tu dobu nedokázali vyprodukovat/přilákat (mimo Petra Macha) jedinou veřejně známou osobu. Potvrzuje to fakt, že zatímco se Mach dostal do Evropského parlamentu, tak preference Svobodných jsou v rámci celé republiky na 2 %. Trochu bych to přirovnal k Babišovi a jeho ANO. A teď si přestavte, že by Babiš rezignoval na předsedu a řekl by, že ale bude hned kandidovat znovu. Asi by to vypadalo jako žadonění o pozornost, ne? Takže jak vlastně vypadá rezignace Macha?

Ok, koho tam máme dál? Jo, Realisté. No tak ti taky předsedu nemají a zatím jsem nezaregistroval jediného kandidáta, takže si ještě musíme počkat. Nová ODA ještě předsedu taky nemá. Navíc od doby, co svůj záměr ohlásili a připravili k tomu ten krásný plakát v malování, jsme o nich nic neslyšeli. Možná to byl jen zlý sen. Doufejme.

Abych nebyl jen negativní, tak musím uznat, že je ještě pravicová strana, která má svého jasného vůdce:

3027919_pardubicky-kraj-volby-2016-krajske-volby-2016-debata-prenos-zavodiste-kandidati-lidri-lidr

Že netušíte kdo to je? Petr Bajer ze Soukromníků. Ano, abychom se dostali alespoň k náznaku naději, musíme se bavit o této straně. Už je myslí jasné, jak moc pravice klesla. Jméno Petra Bajera, jsem poprvé zaregistroval před dvaceti minutama, když jsem hledal, kdo je předseda Soukromníků. O jeho “známosti” svědčí i fakt, že nemá stránku na české wikipedii a první rozhovor, na který jsem narazil, byl na Blesk.cz (proto i ta fotka, omlouvám se). Paradoxně tak nejznámější tváří Soukromníků zůstává Ivo Valenta, který ani není členem strany! Ano, je to ten Ivo Valenta, který žaluje Českou republiku, vlastní Parlamentní listy a vydělává zejména na tom, že si lidi neumí vypočítat pravděpodobnost. Říká se mu “král hazardu”, i když slovo král v jeho případě zní stejně trapně jako označení “lord” u jednoho bývalého studenta VŠE (ano, mám na mysli Lorda Hoven).

Pokud je článek moc dlouhý (ale to se jen  zdá, používám velký font, aby se to dobře četlo), tak přináším závěrečné shrnutí:

ODS –  Fiala – nedokáže strhnout masy
TOP 09 – Kalousek  – nikdo není ochotný ho poslouchat
Svobodní – bez předsedy
Realisté – bez přededy
ODA – bez vlastního nápadu a předsedy
Soukromníci – předsedu nikdo nezná

Samozřejmě, že těch problémů je mnohem víc, ale ten pravý problém vystihuje rčení, které říká, že ryba smrdí od hlavy.