Politický systém produkující Roznery a Koteny

S Andrejem Babišem se na moc věcech neshodnu, ale jedna záležitost, ve které s ním souhlasím je, že by České republice prospěl většinový politický systém jako mají ve Velké Británii nebo v USA. Výhod by to mělo hned několik, tou největší by bylo, že by nikdy nevzniklo hnutí ANO.

Babiš totiž uspěl hlavně kvůli tomu, že byl nový, neokoukaný a „nepolitik“. Nejzajímavější na tom je, že se mu tuhle linku daří držet i po čtyřech letech v nejvyšších patrech politiky. A vlastně všechny strany, které se za poslední roky dostaly do Poslanecké sněmovně, se vezly na podobné vlně, s tím, že poukazovaly na neschopnost těch, kteří tam byli do teď.

To samozřejmě postupně přispělo k úpadku politické kultury. Kdo je politikem dlouho, je označován za dinosaura, pijavici a člověka, který by se v normálním životě neuživil. Přitom ve zdravém systému by to mělo být naopak. Člověk by se měl propracovávat nahoru stranickou strukturou a pokud na to má, dostat se až na vrchol.

Marek Benda je u nás považován za naprostou anomálii. Stejně tak Bohuslav Sobotka. Jsou totiž v politice moc dlouho. Troufl by si to samé někdo říct to samé o Winstonu Churchillovi, který strávil v Parlamentu 60 let? A co třeba Jeremy Corbyn, ten se předsedou Labouristů stal v roce 2015, přitom poslancem byl poprvé zvolen už o 32 (!!!) let dřív. Podobné příklady bychom našli v USA.

Jakou motivaci má dnes mladý člověk vstupovat do politické strany? Minimální. Je totiž dost pravděpodobné, že v době, kdy on bude připraven se aktivně zapojit a bude chtít někam kandidovat, jeho strana nebude existovat nebo nebude zdaleka tak sexy. Budou jiné, novější, na první pohled zajímavější alternativy.

Místo toho, abychom politiku pojali jako řemeslo, ve kterém se jedinec postupně zdokonaluje, tak spíš zvýhodňujeme lidi bez potřebných zkušeností, často i bez jakýchkoliv vizí, pouze s obrovskou dávkou štěstí. Takových lidí máme, s trochou nadsázky, v Poslanecké sněmovně 98. Jsou to všichni poslanci ANO a SPD, od kterých musíme odečíst jejich lídry, protože ti schopní jsou. Zbytek byl prostě ve správnou chvíli na správném místě.

Zmínění poslanci vycítili šanci a rozhodli se vstoupit k Babišovi/Okamurovi dřív než ostatní. Teď jsou za to po několika letech odměněni poslaneckými mandáty. Proto o našich osudech rozhodují lidé jako je Koten, Rozner nebo Malá. Lidé s minimem zkušeností, za to s vysokou mírou loajality. Oni totiž moc dobře ví, komu vděčí za to, že v Poslanecké sněmovně jsou.

ELE7001db_P201712090288801
SPD získala v Jihočeském kraji 31 000 hlasů, samotný Rozner pak pouze 642 preferenčních (nejméně ze všech poslanců). Všichni volili Okamuru, nikdo nechtěl zrovna Roznera.

A ještě k tomu Okamurovi. On schopný samozřejmě je. Dostal do Poslanecké sněmovny jako předseda dvě různé politické strany (Úsvit a SPD), ale při většinovém volebním systému by neměl šanci. Jeho xenofobní názory totiž očividně s většinou lidí nerezonují (strach z uprchlíků je v ČR obrovský, přesto SPD získala jen 10 % hlasů). V současném systému i s tímto počtem hlasů promlouvá do nejvyšších pater politiky, je místopředsedou sněmovny a jeho lidé jsou obsazování do důležitých výborů.

Další problém, který v dnešním systému vidím, je obrovská propojenost stran s osobou zakladatele, respektive s tím, kdo partaj přivedl na výsluní. Takový Miloš Zeman si pořád vyhrazuje jakési právo mluvit do vnitřních záležitosti ČSSD, čímž stranu prakticky rozložil. Stejně tak Václav Klaus, ten neměl dobré vztahy ani s Mirkem Topolánkem, ani s Petrem Nečasem a od ODS se během své doby v úřadu prezidenta nikdy neodpoutal.

K Zemanovi a Klausovi můžeme přidat ještě jedno jméno – Miroslav Kalousek. Ten totiž trpí stejným syndromem „otce zakladatele“. Do Poslanecké sněmovny dostal dvě různé strany (KDU-ČSL a TOP 09). Ovšem obě přivedl téměř ke zkáze. Po jeho odchodu, kdy s sebou vzal půlku členů, se Lidovci nedostali do Poslanecké sněmovny. Na podzim dostal TOP 09 až na práh volitelnosti a místo toho, aby se stáhl do ústraní, dál aktivně vystupuje.

A platí to i u novějších stran. Všem je jasné, že by SPD neexistovala bez Tomia Okamury, Miroslav Kalousek už není předsedou TOP 09, ale image celé strany je s ním nadále spojená. Jak velký to může být problém, vidíme u ANO, které bylo založeno jako pravicové a proevropské, časem se z něj stalo populistické a nečitelné hnutí, protože Babiš prostě otočil a ostatní do toho nemůžou moc mluvit.

A to je poslední problém, který s naším politickým systémem spojen. Že některé strany nereprezentují žádné dlouhodobé hodnoty, pouze reagují na aktuální poptávku. Typickým příkladem je už zmíněné ANO, krizi identity však prožívali (a stále prožívají) i sociální demokraté a podobně je na tom třeba hnutí STAN. Už jsem o tom psal několikrát, starosta je prostě povolání, může být levicový, pravicový, pro EU nebo pro Rusko, tak jakou stabilitu zaručuje strana, která se tímto povoláním přímo zaštítí.

20160930_demsrepubs_DonkeyHotey_0
Vzorem nám mohou být strany v USA. Republikáni vznikli v roce 1854, Demokraté dokonce o 26 let dřív. To znamená, že dnešní politici na něco navazují, z něčeho vycházejí, a tak by to mělo být.

Jenže současný systém tady zůstane, strany by byly samy proti sobě, kdyby se teď snažily o změnu. Jsme tedy odkázání na vládu Roznerů a Kotenů do konce věků? Doufám, že ne. Ale každý musí začít u sebe. Jak už jsem psal nahoře, často stačí, aby strana, ve kterou jsme vložili svou důvěru, měla jeden problém a už se od ní odvracíme, hledáme alternativy. A většinou nějakou najdeme. Podle hesla „nové koště dobře mete“ se nám zdá, že jsme se rozhodli skvěle, nová strana nemá žádné problémy a všechno funguje. Jenže nic netrvá věčně a my se zase spálíme, celý proces začíná nanovo.

Takhle se postupně z KDU-ČSL vydělila TOP 09 a z té pak hnutí STAN. Tři podobné strany, které mají kvůli volebnímu systému naprosto marginální zastoupení ve sněmovně. Pokud budou i při dalších volbách kandidovat velmi podobné strany samostatně, bude důležité si položit otázku „Proč nekandidují dohromady?“. Ukáže-li se, že někdo integraci brání, měli by voliči vyslat jasný signál a volit stranu, která je spolupráci nakloněná. Umění kompromisu by mělo být jednou ze základních politických dovedností.

jarvis_587d246e498e5b59f9f12796
Jestli TOP 09, KDU-ČSL a STAN nedokáží hodit za hlavu své osobní problémy, tak příště už ani jedna ze stran v Poslanecké sněmovně nezasedne.

Neustále čekáme na nějakého mesiáše a někteří občané se ho dočkali v podobě Andreje Babiše. Ale právě on je přesným příkladem toho, jak špatně to může dopadnout. Ze zachránce se vyklubal trestně stíhaný agent StB. My ostatní pořád čekáme. Možná máme pocit, že by mělo vzniknout nějaké nové hnutí, které bude opravdovou opozicí vůči hnutí ANO. Jenže jeden člověk to nezachrání. Strany by měly být být budované odspodu, pokud mají dávat smysl dlouhodobě. Nemělo by to být o jednotlivci, ale o bohaté členské základně.

A už teď existují strany plné schopných lidí, kteří dělají maximum, aby se u nás lépe žilo. Jsou v ODS, ČSSD, STAN, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátech, možná v dalších, lokálních hnutích a sdruženích. Nabídku máme už teď širokou a je zbytečné čekat na někoho jiného, protože to může dopadnout jak s Andrejem Babišem.

Rozner s Kotenem už v Poslanecké sněmovně jsou, s tím nic neuděláme. Pokud nechceme, aby o našich životech navždy rozhodoval manažer skupiny Argema a člověk, který věří na spiknutí mikrovlnek, musíme v dalších volbách volit jako by u nás většinový volební systém byl. Tedy volit stranu, která má VĚTŠÍ vůli spojovat a tím pádem VĚTŠÍ šanci na vítězství.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s