Autoritáři s handicapem

Po oznámení výsledku prezidentských voleb se zintenzivnily debaty o stavu demokracie v České republice a jejích vyhlídkách na další období. A nejspíš jsou úvahy o křehkosti demokracie na místě. Útoky na novináře, média a neziskové organizace jsou na denním pořádku. Vypadá to, že lidem už tolik nevadí vzdát se kousku osobní svobody výměnou za fungující ekonomiku. Nebo možná ještě hůř, nevadí jim, že se omezí práva někoho jiného výměnou za slíbenou prosperitu.

Ale mám pocit, že oproti některým ostatním zemím jsme na tom ještě slušně a ani vyhlídky nejsou úplně špatné. Není to ani tak tím, že by u nás neexistovali politici, kterým by se líbilo vládnout „bez zbytečných diskuzí“, naopak, máme jich tu poměrně hodně, ale všichni z nich mají nějaký handicap, který jim zabraňuje (nebo do budoucna snad zabrání) úplně získat absolutní moc.

3855690-img-zeman-okamura-babis-v0
Tři kamarádi. V tomhle provedení by se jednalo o horor.

První jméno, které musí padnout je Andrej Babiš. Ten na demokratické procesy není zvyklý, tvrdou rukou vládl v Agrofertu a stejné postupy praktikuje i v hnutí ANO. Byl by ideálním kandidátem na autoritářského vládce, ale dostihla ho jeho minulost. Paradoxní je, že lidem otevřel oči až relativně malý podvod, Čapí hnízdo, a kšefty s politiky ČSSD z přelomu tisíciletí, ve kterých šlo o stovky milionů, se do podvědomí širší veřejnosti nedostaly.

26230139_10212975730899504_8458078165999874992_n
Z této dohody nakonec sešlo, ale proč k ní mělo vůbec dojít?

Představme si, že by Andrej Babiš tenkrát nevyužil kličky a nezískal 50 milionovou dotaci z EU. Největší argument v rukách jeho oponentů by byl pryč. Šéf hnutí ANO by nebyl trestně stíhaný, takže by pravděpodobně dosáhl lepšího výsledku ve volbách a nejspíš by už teď byl premiérem vlády s důvěrou.

A nejhorší na tom je, že právě problémy s dotací u Čapího hnízda odhalily jeho pravou podstatu, která není vůbec tak přitažlivá, jak se nám snaží jeho marketingový tým vnutit. Urážky novinářů, útoky na soudní systém, názorové otočky (například na poslaneckou imunitu). To vše s cílem zabránit řádnému vyšetření případu, popřípadě oddálení jeho závěrů. Pohádka o hodném Andrejovi, který přišel zachránit zkorumpovanou českou politiku, se rázem rozplynula.

03587950
Jak by řekl Zdeněk Pohlreich. „Tohle zná víc lidí než Hradčany.“

Dalším na řadě je Miloš Zeman. Ten v 90. letech začal jako tradiční politik a hrál podle demokratických pravidel. Nic jiného mu ani nezbývalo, protože tak to tenkrát bylo správně. Jenže toho starého Miloše odmítli poslanci v prezidentské volbě v roce 2003 a dostatečný mandát nezískal ani od občanů o sedm let později, když se jeho strana SPOZ nedostala do Poslanecké sněmovny. Vypadalo to, že Miloš Zeman už se do nejvyšší politiky nevrátí. Jenže prezidentské volby roku 2013 všechno změnily a „jezevec z Vysočiny“ se vrátil se vší parádou. Dokázal lidi přesvědčit, že je jiný, lepší.

Od nástupu do úřadu skutečně ukazuje, že je doopravdy úplně jiný. Dříve levicový politik, dnes největší spojenec Kellnera a Babiše. Navíc už ho nebaví hrát podle pravidel. A postupně zkouší, co si může dovolit. Využívá nálady ve společnosti. Stačí se podívat na jeho kreativní výklady ústavy, vlastní zahraniční politiku nebo netransparentní výběr nejbližších spolupracovníků. To by si před 20 lety nedovolil.

Zeman začal jako demokrat, ale po nástupu do prezidentského úřad časem zjistil, že mu demokracie překáží.Možná proto ho tak ohromilo Rusko a Čína, kam se učí jezdit, jak stabilizovat společnost. V druhém volebním období můžeme očekávat další snahy o umlčení svých oponentů. Jediným důvodem, proč Zeman Českou republiku neovládne, je jeho věk. Největším nebezpečím tak není samotný prezident, ale jeho okolí. Zejména Martin Nejedlý může svou síť kontaktů využívat pro ruský lobbing ještě dlouho po Zemanově konci.

kyr2
Límec ohrnutý nahoru. Už podle toho poznáte, že to není dobrý člověk.

Když se řekne Babiš, Zeman, tak musíme zmínit i třetího do party, Tomia Okamuru. Ten své vůdcovské schopnosti prokazuje už ve druhé straně. V Úsvitu mu to ještě úplně nevyšlo, ze strany byl dokonce vyloučen. Vypadá to, že v SPD už to má všechno zařízené na jedničku, rozhoduje totiž o všem. Jestli je ANO stranou jednoho muže, tak SPD je v tomto ohledu ještě horší.

Zatímco na venek má Okamura plná ústa demokracie (nejlépe té přímé), tak na svou osobu ji moc neaplikuje. Nepřipouští jakoukoliv diskuzi. Kdo má jiný názor než on je automaticky zdiskreditován, označen za Kalouskovce, pražského kavárníka, zrádce nebo člověka placeného Sorosem. Neargumentuje věcně, často přechází do protiútoku. A demokracie by měla být především o diskuzi. Alespoň tak to říkal Masaryk, a tatíček by nelhal.

Mimochodem Okamurovo chování ke svým názorovým oponentům může sloužit jako ukázka toho, jak by vypadalo referendum o vystoupení z Evropské unie. Žádná seriózní debata založená na faktech, ale nálepkování názorových oponentů a minimum racionálních argumentů.

Jenže Okamura je extremista, často se dostává do situací, kdy musí lhát, aby obhájil svůj názor. Proto celou kandidátku SPD musí tvořit ne moc chytří lidé typu Roznera a Hyťhové, kterým to nevadí. Většina poslanců získá svůj mandát, protože o nich něco víme, líbí se nám jejich názory, a tak je volíme. U SPD to bylo naopak. Všichni kromě Okamury a Fialy se do Poslanecké sněmovny dostali, protože o nich nic nevíme.

Neschopnost obklopit se kvalitními lidmi není Okamurův největší handicap. Tím je očividně jeho vzhled. Může každému tvrdit (a to taky dělá, protože si to uvědomuje), že jeho maminka je z Moravy, ale prostě když jste předseda nacionalistického hnutí, tak vypadat jako Asiat moc nepomáhá. Předseda KKK taky nikdy nebude černoch. Proto má Okamura limit. Může to být 15 %, možná 20, ale nikdy nebude dominantní politickou silou.

Čtveřici uzavírá Václav Klaus mladší, nováček ve vysoké politice. Už za své krátké působení ale stihl zanechat dojem. Dle mého názoru nejlepší rétor v současné Poslanecké sněmovně je vším, jen ne týmovým hráčem. Když odpovídá na otázku týkající se ODS, tak zásadně jako „řadový člen, který o ničem nerozhoduje“ a s mnohem s větším nadšením než o svém předsedovi Fialovi mluví o Babišovi a Zemanovi.

d7a8e09b33b3a99428858bd7356d_base_optimal
ODS je demokratická strana. Klaus v ní dlouho nevydrží.

Často kritizuje současný parlamentní systém, který produkuje slabé vlády. Suchou nit nenechá ani na neziskových organizacích nebo občanských aktivistech. Evropská unie mu taky není zrovna po chuti, když výsledky demokratického hlasování nazývá diktátem Bruselu a do každého svého blogu na Novinkách nezapomene zakomponovat dotace, GDPR a kvóty.

Jenže i Václav Klaus mladší má handicap, svůj obličej. Pro spoustu lidí je vzhled mnohem důležitější než názory. Jak Schwarzenberg s vadou řeči, tak Bartoš se svými dredy, to dotáhli poměrně daleko, protože cílí na voliče, u kterých je důležitější spíš obsah než forma. Jenže u Václava Klause mladšího to je naopak. Tato taktika mu umožnila a stát se poslancem, ale nikam výš už ho neposune.

Možná se pletu, ale podle mě na obzoru není nikdo, kdo by dokázal moc v České republice uchvátit, každý má nějaký problém, svůj handicap, který je s ním neodmyslitelně spjat. To je dobrá zpráva pro českou demokracii, ještě pár let může v klidu dýchat. To však neznamená, že bychom neměli být na pozoru, protože výše jmenovaní se budou o její omezování určitě snažit. Svým handicapům navzdory.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s