Kdy se rozhodlo o vítězi voleb?

Výsledky prezidentských voleb známe teprve několik desítek hodin a dopadlo to podle očekávání, velmi těsným vítězstvím Miloše Zemana. Část republiky se ještě vzpamatovává z porážky, o které věděla, že pravděpodobně přijde, ale možná si ji nechtěla připustit. Druhá polovina slaví, protože zejména po prvním kole to vypadalo, že „protizemanskovská“ koalice by mohla současného prezidenta porazit.

A přestože je všechno ještě čerstvé, tak zásadní otázky už byly zodpovězeny. Mynář s Nejedlým zůstanou na Hradě, Babiš bude mít na sestavení vlády tolik času, kolik jen bude potřebovat a Zeman? Ten bude pořád stejný. Pokud někdo na pár okamžiků zapochyboval a uvěřil smířlivému prezidentovi z televizních debat, tak teď už víme, že to byla jen součást kampaně. Když měl hlasy v kapse, vrátily se urážky novinářů, arogance a hulvátství.

VOL13_CZECH-ELECTION-PRESIDENT_0127_11
Zeman přivedl na pódium svůj tým, aby jasně ukázal, že zatím stojí těžké váhy. A Daniel Hůlka.

To nejsou zrovna dobré vyhlídky a možná by stálo zamyslet se nad tím, jak jsme se do této situace vlastně dostali a zodpovědět otázku. Kde se vlastně stala chyba?

Přestože jsem v minulém článku kritizoval průběh kampaně Jiřího Drahoše před druhým kolem, tak si myslím, že na celkový výsledek to nemělo ten největší vliv. A nebyly to ani debaty, které rozhodly. Problém podle mě byl, že Jiří Drahoš vlastně nikdy nemohl vyhrát, protože zdaleka nebyl nejlepším kandidátem. Rozhodně nebyl nejsilnějším soupeřem pro Miloše Zemana.

Tenhle výrok se může zdát zvláštní, zvlášť když Jiří Drahoš skončil na druhém místě s velkým náskokem na třetího Pavla Fischera. Ale vzhledem k tomu, jak podobná si byla notoricky známá čtveřice Drahoš, Horáček, Hilšer, Fischer, lze předpokládat, že volba prvně zmíněného byla srdcovou záležitostí pro zhruba stejné procento jako u ostatních. Ty procenta navíc byly taktika, která nevyšla. A o tom, že má vážné nedostatky jsem psal už před prvním kolem.

Snímek obrazovky 2018-01-28 v 1.58.44

Jiří Drahoš přinášel do kampaně především slušnost. Bylo to i hlavní heslo jeho kampaně „Slušnost je síla“. Je až s podivem, že to stačilo na druhé kolo, protože tuto vlastnost nabízeli i ostatní, výše zmínění, kandidáti. Vrátit Hradu úroveň bylo pro hodně lidí nejdůležitější, proto chtěli na první pohled nejslušnějšího kandidáta a na další atributy se už tolik nehledělo.

A přitom ostatní kandidáti měli hodně co nabídnout. Diplomatické zkušenosti a výborný projev u Pavla Fischera, radikální transparentnost Michala Horáčka, popřípadě lidskost a nadšené mládí u Marka Hilšera. Tyto přednosti byly v kampani bohužel přehlíženy.

Celá prezidentská kampaň byla dost zvláštní. Stávající prezident na oko žádnou nedělal, jako první svou kandidaturu oznámil prakticky neznámý lékař, Jana Bobošíková naopak nekandidovala vůbec, Mirek Topolánek se do kampaně zapojil až v poslední možný den a velmi dlouho se hledal vyzyvatel Miloše Zemana.

V jednu chvíli byl nejvážnějším kandidátem na tento post Michal Horáček, který však mnoha lidem vadil kvůli své podnikatelské minulosti. Když se pak najednou objevil slušný, vzdělaný a bezproblémový Jiří Drahoš, všichni po něm skočili a prakticky okamžikem oznámení kandidatury, se z něj stal favorit na postup do druhého kola.

Část lidí se prostě mentálně nastavila tak, že Jiří Drahoš je jejich kandidát na prezidenta a o těch, kteří vstoupili do kampaně později, už takto neuvažovali. A nebyli to jen voliči, ale i sponzoři. Jiří Drahoš měl velmi nákladnou kampaň, kterou dokázal ufinancovat jen za pomocí donátorů. Těch se naštěstí pro něj přihlásilo hodně.

Jiří Drahoš za kampaň utratil téměř 30 milionů a jeden hlas ho tak stál téměř 21 Kč. To Pavla Fischera vyšel jeden volič na polovinu a Marka Hilšera dokonce na neuvěřitelnou 1 korunu a 30 haléřů. Dokázali tak dostat za málo peněz hodně muziky. Možná, kdyby peníze od sponzorů dostali oni, tak by teď „We are the champions“ nehrálo na Vysočině, ale v kavárnách po celé republice.

A své tentokrát udělaly i předvolební průzkumy, které spíš než by výsledky předpovídaly, tak je ovlivňovaly. Celou dobu ukazovaly, že Jiří Drahoš má největší šanci Miloše Zemana porazit. Když pak v posledních dnech kampaně před prvním kolem začal Jiřímu Drahošovi docházet dech, už bylo vlastně pozdě změnit své rozhodnutí, protože podle průzkumů měl jen jeden kandidát šanci Zemana porazit.

Antizemanovské křídlo zaznamenalo porážku a podle mě ten důvod byl hlavně ten, že se moc brzo rozhodlo, kdo získá jeho podporu. Těsný výsledek je tak spíš důkazem toho, jak silná byla chuť po změně u části obyvatel než tím, že by Miloš Zeman měl silného protikandidáta.

Takže, abych odpověděl na otázku, kterou jsem položil v nadpise. Myslím, že o tom, kdo vyhraje volby, bylo rozhodnuto už 28. 3. 2017, tedy v den, kdy Jiří Drahoš oznámil svou kandidaturu na prezidenta. Tímto okamžikem už totiž bylo prakticky rozhodnuto o soupeři Miloše Zemana ve druhém kole a tím pádem i o celkovém vítězi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s