Co bude až nebude Jágr?

Česká republika se od sametové revoluce ve světě těšila velmi dobrému jménu. Kdykoliv jsem přijel do zahraničí neměl jsem problém nalézt s místními společné téma, všichni totiž znali jména jako Havel, Nedvěd nebo Jágr. Možná někde na světě existuje někdo, kdo nezná nikoho z této trojice, ale moc takových lidí nebude.

cropped_jaromir_jagr.jpg
Druhý nejlepší hokejista historie se prostě nerodí každý den.

Jenže Havel už je po smrti a jeho odkaz neustále špiněn populisty, kterým se prostě jeho filozofie nehodí do krámu. Nedvěd už několik let nehraje, patří sice do nejužšího vedení jednoho z nejlepších fotbalových klubů na světě, ale není na očích. No a pak je tu Jágr, na toho jsme pořád pyšní, ale jeho kariéra taky nebude trvat večně, i když to tak může vypadat.

Ale co přijde pak? Byli jsme národ, který v mnoha odvětvích hrál prim, a to i přes svoji malou populaci. Nechci říct, že teď nemáme schopné lidi. Určitě máme. Berdych s Plíškovou patří mezi tenisovou špičku, stejně tak Voráček s Pastrňákem v hokeji. Ale není to stejné. Nejsou to symboly svých oborů, což výše zmíněná trojice byla.

Mimořádně šikovné lidi máme v byznysu. Za všechny jmenujme třeba Olivera Dlouhého nebo Josefa Průšu, kteří vybudovali projekty s mezinárodním přesahem, nemají za sebou žádné korupční prostředí a vypracovali se opravdu pouze svou pracovistostí. Jenže tyto úspěchy je těžké přetavit v národní hrdost.

Co tedy bude až skončí Jágr? Zvykneme si na roli malého státu, který občas, někdy, něco, někde vyhraje? O kterém se bude jednou za čas bude mluvit v zahraničních zprávách, a to ještě z důvodu naší strategické polohy? Hrdý národ olympijských vítězů se má stáhnout do ústraní? Když už jednou zažijete úspěch, je těžké hrát druhé housle. A proto se mnozí obrací k tomu, kdo jim pocit výjmečnosti dodává.

Právě z potřeby „být vidět“ podle mě pramení popularita současného prezidenta. Zeman svými cestami na východ dává občanům České republiky pocit důležitosti. V Číně i v Rusku se mu totiž dostává obrovské pozornosti a lidé mají pocit, že kvůli Zemanovi hraje naše malá země opět první housle. A je jim jedno, že jestli to dává ekonomický smysl nebo ne.

Pokud bych měl použít fotbalovou metaforu, tak Zeman je jako Neymar. Ten hrál v nejlepší lize, v jednom z nejlepších týmů světa, ale nebyl hlavní hvězda, nelíbilo se mu, že je vždy jeden z trojice Messi – Suarez – Neymar. Nechtěl být jeden z mnoha, a proto se rozhodl odejít do francouzského týmu Paris Saint Germain. Do horší ligy, méně kvalitního týmu s menší šancí na titul v Lize mistrů, ale stal se hlavní hvězdou, a o to mu šlo. Náš prezident nedělá nic jiného.

A Zeman nedává Čechům pouze pocit důležitosti ve světě, ale také zábavu na domácí scéně. Přiznejme si, že pro spoustu lidí není politika nic jiného než zdroj rozptýlení. Dvě pětiny lidí nechodí k volbám, protože mají pocit, že stejně nic nezmění. Je jim jedno, jestli je u moci pravice nebo levice, Sobotka nebo Nečas. Orientace na východ nebo na západ jsou pro ně prázdná slova. „Chleba levnější nebude,“ říká se často. Mnoha lidem je obsah politiky ukradený.

Ten, kdo bude chtít Zemana porazit, musí voličům nabídnout trochu estrády, která je bude bavit a vytrhovat z každodennosti. Proto kandidatura Mirka Topolánka vzbudila takové vášně. Všichni věděli, že s Topolem je sranda a má určité charisma. S Drahošem sranda není, s Horáčkem možná sranda je, ale taková, která by rezonovala v Televizních novinách s Lucií Borhyovou.

53_1003323_46062
Ani Havlův kult se nezrodil přes noc. Za své názory strávil několik let ve vězení.

Jágr sice ještě neskončil, ale doba, kdy se Česká republika těšila na západě dobrému jménu ano. A my teď stojíme před volbou, která může odkaz velkých jmen předchozích dekád definitivně zničit. Pokud bude prezidentem zvolen opět Miloš Zeman, dá se očekávat další posun na východ, kde jsme sice mezi prvními, ale hrajeme druhou ligu, ať už se na to díváme z ekonomického pohledu nebo třeba optikou lidských práv. Nebo můžeme zůstat na západě, součástí Evropské unie, kde jsme sice jedni z mnoha, ale nikdo nás nenutí dělat ponížená gesta a říkat očividné lži, jen abychom si svou pozici udrželi.

Vydobýt si renomé, které na západě měl Jágr, Havel nebo Nedvěd, není jednoduché. Jejich příběhy jsou neuvěřitelné, jedinečné a neopakovatelné, které vedly k tomu, že se ve svých oborech tito lidé stali modlami. Neexistují žádné zkratky. To si musíme uvědomit a trpělivě čekat než přijdou další takoví. Nesmíme hledat jednoduchá řešení, které nám možná krátkodobě pohladí ego, ale z dlouhodobého hlediska můžou mít fatální důsledky.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s